Máchův Máj je skladba z mnoha důvodů nádherná, avšak chce se říct, že i prokletá: Bez nadsázky lze tvrdit, že právě kdesi u Máje končí povědomí většiny Čechů o poezii, ale i o samotném autorovi, který přitom napsal další, neméně pozoruhodná díla. A to nejen básnická, nýbrž i prozaická. O to větší obdiv si zaslouží aktuální audiovýbor z básníkovy tvorby, který sestavil a načetl zasloužilý herec a notoricky známý brilantní audioknižní interpret Jiří Schwarz. Jeho výběr z Máchova díla vydalo v letošní roce Tympanum.
A jde o výběr opravdu reprezentativní, kromě nejznámějšího Máje obsahuje také povídku Marinka, krátkou prózu Pouť krkonošská, a navíc dvě drobnější dílka Večer na Bezdězu a Sen o Praze, přičemž přinejmenším poslední dvě jmenovaná možná nebudou všem posluchačům tak úplně známá.
Nahrávku otevírá povídka Marinka, nesmírně sugestivní a melancholický text, obsahující v sobě veškeré esence romantismu, krásu snoubící se se smrtí, touhu po vzdáleném a nedosažitelném, drsnost přírody ostře kontrastující s jejím půvabem a křehkostí, odráženou i v lidech, zde konkrétně v nemocné dívce Marince. Nezaměnitelný, suchý a hrubý, přesto příjemný, hlas Jiřího Schwarze k tomuto textu sedí naprosto perfektně. A byť interpret textem obecně proplouvá s pochopením, zpočátku jako by si místy nebyl jistý, sem tam má posluchač pocit, jako by Schwarz nevěděl, kde udělat pauzu a na několika málo místech dokonce špatně vystihuje emoce. Těchto pasáží je málo, ale o to víc zamrzí, neboť jinak je Schwarz pro Máchu rozený interpret. To je nejlépe slyšet právě v melancholických pasážích, k nimž Marinka nevyhnutelně směřuje.
Následuje čtvrt hodiny trvající krátká próza Večer na Bezdězu, v níž Mácha jinotajně zachytil kontemplace o vývoji chlapce v muže a kterou interpret podává s patřičnou důstojností, k jazyku básníkovu v této próze ladící, byť i zde jako by opět místy tápal ve frázování, nadto v nahrávce trochu ruší až příliš hlasitě slyšitelné nádechy. Následuje prakticky neznámá báseň Sen o Praze a teprve odteď je naplno slyšet síla spojení Máchova textu a Schwarzova přednesu. Pokud si narátor nebyl občas jistý ve frázování básníkovy prózy, jeho verše zvládá výborně a poslouchat recitaci je opravdový zážitek. Předchozí Schwarzova nejistota jako by zmizela a nevrací se ani v následující skvěle interpretované próze Pouť krkonošská, patřící možná k tomu nejlepšímu, co Mácha napsal.
Celý více než dvou a půl hodinový výbor z díla pak uzavírá bezmála hodinová nahrávka Máje, která – na rozdíl od většiny ostatní Máchovy tvorby – vyšla i v audiální podobě mnohokrát, v různém podáví s různou kvalitou. Jiří Schwarz patří k těm interpretům, kteří přednes Máje silně prožívají, a i když většinou smysluplně, na několika místech mohl s emocemi trochu ubrat. Jednoznačným plusem je však tempo, které příjemně odpovídá náladě i rytmu básnické skladby. Nejsilnější devizou je u interpreta stále hlas, který – jak už bylo zmíněno – Máchovým veršům nebývale sluší.
Byť zmiňuji v průběhu recenze několik věcí v četbě ne úplně perfektních, nahrávka by vaší pozornosti určitě uniknout neměla, ať už jste Máchovi čtenáři, nebo se s jeho tvorbou chcete teprve o něco hlouběji seznámit. Za tento počin si interpret i vydavatel zaslouží plné uznání. Je tu ovšem jedna poněkud větší chyba, kterou nemohu nezmínit, a to v práci se zvukem. Schwarz totiž v celé nahrávce zní, jako by si maličko šlapal na jazyk. Nejsem si jistý, zda je to chyba interpreta či mistra zvuku, ve výsledku to ovšem ruší a audioknihu – jinak příjemně načtenou – mírně kazí.
