Začínal jako povídkář už na sklonku minulého režimu, kdy úzce spolupracoval s řemeslně vyzrálým a o pár let starším Karlem Veverkou: nárazově se objevila buď jeho nebo jejich společná povídka třeba v tehdy těžko sehnatelných časopisech ABC nebo věda a život. Z jejich společné tvorby se dochovaly dvě knížky z počátku 90. let (Sítě, kanály a stoky a Těšíme se na vás!), pak se jejich cesty rozešly a zatímco Veverka prakticky přestal psát, Hetešova spisovatelská hvězda začala strmě stoupat.
Jeho psaní zdobí především svižný a vtipný styl odvozený vlastně ze způsobu, jakým psali představitelé „drsné školy“ americké detektivky a který do jejich tvorby paradoxně vnesl Ernest Hemingway. Obrovský smysl pro rytmus, zkratku i pro krátké, realistické a neobrazné věty kořeněné sarkasmem a nezřídka i velmi černým humorem vytvářejí z jeho občas velmi dlouhých románů (některé mají skoro pět set stran) snadno stravitelné zábavné čtení, které si může dost dobře užít a dokonce ocenit i někdo, kdo daný žánr nevyhledává.
Jistěže nejde o žádnou vysokou literaturu, ale o pouhé zábavné psaní, přesto o psaní velmi zručné a řemeslně poučené. Zápletky, které Heteša konstruuje, jsou promyšlené a domyšlené, všechny nelogičnosti, bez kterých snad ani žánr neumí existovat, buď maskované, nebo naopak frajersky přiznané. A velmi podstatnou součástí většiny, ne-li všech Hetešových knih, je absolutní rezignace na řešení problémů světa, ba i jen na upozorňování na ně: pokud však přesto čtenář hledá inspiraci k přemýšlení, může ji nalézt, byť jen jako vedlejší produkt. Jako by Heteša svým psaním sděloval: chci vás bavit tak, jak jsem se u psaní bavil já, a co si z toho odnesete, je čistě váš problém.
V tomto sympatickém duchu je napsán i rozsáhlý román Yarminův syndrom odehrávající se – tak jako hodně Hetešových románů – v Baltimoru budoucnosti. Jeho hlavním hrdinou je polda Machowski, někdejší člen elitních zvláštních jednotek se zálibou v cigaretách s velbloudem a alkoholu Jack Daniels, který se sice jmenuje whisky, ale čistě technicky jde o bourbon. A takhle nejednoznačné a paradoxní budou i jednotlivé součásti zápletky, na jejímž počátku stojí nečekaný vedlejší výsledek někdejší vesmírné mise v podobě ženy, která otěhotněla s mimozemským životem, a nezbytné hry tajných služeb.
Baltimore, jak jej Heteša popisuje, je megapole, v níž se technologie zítřka jako by potkávala s realitou včerejška a na tomto rozporu, který ve skutečnosti rozporem není, Heteša staví rád a často. Rychlého tempa děje zde autor dosahuje především tím, že se pokud možno vyhýbá vyprávěným popisům a vše podstatné sděluje v rámci jen strohých popisných pasáží často omezených na jednu dvě věty, v myšlenkách a introspekcích hrdinů a během přímých řečí. Je to zkrátka po všech stránkách další Hetešova neuvěřitelně zábavná a dobře vymyšlená knížka. Je proto skvělé, že po autorovi sáhl i někdo jiný než sice sympatické, ale pořád poloamatérské vydavatelství Čti mi, v jehož produkci v letech 2020-2021 načetla čtveřici románů legendární postava z řad milovníků mluveného slova Petr Třebízký známá pod přezdívkou Oldtrebi. Jeho letitý vášnivý zájem o načítání audioknih je sice obdivuhodný, ale ani velmi snaživé a v jistém smyslu dobře promyšlené výkony nemohou zastřít, že jde o neškoleného narátora s vadou řeči. S jedinou drobnou výjimkou, kterou je úvodní megavtipná povídka Nezvratný osud v antologii Krásky a vetřelci , kterou načetl geniální Jakub Saic, se tak Hetešovi až dosud vyhýbal profesionální herec jako interpret jeho textů.
To se nyní změnilo, když se textu ujalo sympatické severomoravské vydavatelství Ova Audio, které založil a vede herec a moderátor Vladan Hýl. V jeho režii se za mikrofon posadil člen Národního divadla moravskoslezského David Viktora, na jehož kontě už je také kolem dvaceti zvukových knížek, což je slyšet. Dobře artikulovaný výkon umocněný i tím, že samotného interpreta knížka zjevně baví, dodává Hetešově textu právě takovou dávku suchého nezúčastněného vyprávění komplementárně doplněného o správně uměřenou emoci, která se k němu dokonale hodí.
Pro zvukovou knihu napsal hudbu, která uzavírá každou z téměř sto padesáti krátkých kapitol, Jakub Krajíček, šikovný skladatel převážně scénické a filmové muziky. I ta k celkovému zážitku sedí dokonale a vhodně ho umocňuje. Je to po všech stránkách povedená nahrávka a díky za ni.
