Toulky českou minulostí ovlivnily několik generací, spisovatel Miloš Hubáček, který sepsal řadu dodnes čtivých a populárních knížek především o námořních bojích během 2. světové války, nebo třeba spisovatel Jiří Padevět, jehož knížky zase zajímavým způsobem obrací pozornost publika k historickému detailu a k osobnímu prožitku člověka v soukolí událostí. A takovou osobností je i publicista Petr Sojka, v současné době redaktor České televize, spolutvůrce pořadu Z metropole a autor dokumentárního cyklu Tajemství pražských dvorků.
Na základě svých publicisticko-dokumentárních pořadů napsal několik knížek, z nichž ta čtvrtá v pořadí a zatím poslední – Praha v proměnách času – vyšla vedle hezkého papírového vydání poprvé také jako audiokniha. Pro nakladatelství Grada ji pod režijním vedením velezkušené Heleny Rytířové načetl sám autor. Jeho hlas, který je zocelen léty televizní i rozhlasové práce (Sojka byl jedním z nadšenců, kteří stáli za původním pirátským vysíláním Rádia Stalin, první soukromé rozhlasové stanice, z níž se postupně vyvinulo dnešní Rádio 1) a který je rovněž velmi příjemný, zprostředkovává jednotlivé kapitoly o pražských pamětihodnostech s bravurou i sympatickou dávkou uměřeného nadšení.
Knížku, která má v audioverzi sympatických šest hodin, tvoří dvacet monotematických kapitol různého rozsahu (nejčastěji trvají od deseti do dvaceti minut), v nichž se Sojka soustředí vždy na jednu osobnost nebo – častěji – na jedno pražské místo, o kterém pojednává obšírně, s množstvím citací a zajímavých podrobností a jehož dějiny nezřídka protahuje až do současnosti.
Navštívíme třeba občanskou plovárnu, jejíž fungování a s ní spojené postavy i postavičky od plavčíků po význačné umělce jsou popsáno barvitě v rozmezí od jejího otevření v roce 1840 přes první republiku až do osmdesátých let, kdy zde Pablo de Sax a Tomáš Mazal natočili část svého filmového portrétu Egona Bondyho My žijeme v Praze a kdy také plovárna zanikla. V povltaví zůstáváme i v několika dalších částech – například v kratší kapitole o Řetězové (Rudolfově) lávce, která se klenula přes Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu, nebo o plovárně Na mlejnku a dalších zařízeních tohoto druhu. Zajímavá a velmi přínosná je kapitola o unikátní Umělecké zahradě v Čiklově ulici nedaleko parku Folimanka, jejíž socialismem zdevastovanou krásu se chvályhodně rozhodl obnovit její současný majitel, osvícený podnikatel Vojtěch Haluza. Uměleckou zahradu založil jako místo pro tvorbu i pro umístění soch v plenéru sochař Karel Novák a jsou s ní spjata velká jména českého sochařství jako Otto Gutfreund, Ladislav Šaloun nebo Jan Štursa. Od padesátých let zde pak sídlil Krátký film a vznikla zde význačná animovaná díla včetně těch o medvědech od Kolína, kocourovi Mikešovi nebo pětici chlapců bojujících se zlým kocourem v poetické Zahradě Jiřího Trnky. Dnes jde o místo poetické, klidné, s množstvím soch i příjemných zákoutí, které rozhodně stojí za návštěvu.
V okolí Folimanky se ocitneme ještě několikrát, například v poutavém vyprávění o „Hotelu Díra“, loupežnickém úkrytu z počátku 20. století, který se nacházel zhruba v místě, kde se dnes Nuselský most napojuje na Vinohrady, nebo v rozsáhlé kapitole o překrásně zrekonstruované zahradě Ztracenka, kterou od zmíněného parku dělí jen novoměstské hradby. Je až neuvěřitelné, kolik historických tajemství, o kterých místní obyvatelé (autora tohoto přehledu nevyjímaje) často nemají ani tušení, se skrývá na tak malém prostoru.
Praha v proměnách času se samozřejmě nesoustředí jen na oblast kolem Vltavy a Folimanky, ocitneme se i na stadionu na ostrově Štvanice nebo na někdejším volejbalovém svatostánku v Holešovicích a u sportu zůstaneme v kapitole věnované všestrannému československému olympionikovi německé národnosti Emerichu Rathovi. Do světa filmu nás zavede stať o neuvěřitelném životním příběhu Ivana Jandla, který v roce 1949 za hlavní dětskou roli v protiválečném snímku Franka Zinnemanna Poznamenaní získal rovnou Oscara i Zlatý globus, ale nakonec vinou komunistického režimu skončil jako hlasatel sestav v provinčním fotbalovém klubu a amatérský divadelník. A tak dál – není zde prostor vyjmenovat vše, co autor do své knížky zařadil.
Publikace nemá krom Prahy jiný jednotící prvek a jde spíš o sbírku samostatných publicistických fejetonů, které dohromady tvoří jakousi mozaiku, která doplňuje mozaikovité publikace předchozí a která, jak lze předpokládat, bude doplňována publikacemi, které Petr Sojka teprve napíše. Samozřejmě nevíme, jak ho zavede pátrání po pražské historii příště, ale jedno je jisté – kdo si poslechne Prahu v proměnách času, bude nové knížky Petra Sojky nadšeně vyhlížet.
