Kniha Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih obsahuje přesně to, co najdete v jejím názvu: Přátele (nejen ty seriálové), množství zpravidla problematických milostných vztahů a taky „ten průšvih“, což je označení, které autor užívá pro své závislosti na alkoholu a dalších drogách, a taky svůj celoživotní boj s nimi. Vyprávění osciluje mezi několika životními fázemi, jimiž jsou dětství a dospívání, naplněná touha po slávě, prožitky z různých odvykacích zařízení a samozřejmě nesmí chybět Perryho nejslavnější angažmá v seriálu Přátelé, avšak ti nakonec až tolik prostoru v memoárech nedostanou, přestože nálepky Chandlera se Perry nikdy nezbavil a podobnosti mezi hercem a jeho nejznámější postavou jsou patrné, hlavně po stránce smyslu pro humor.
Jak se dá čekat, autobiografie je plná také historek a vzpomínek na mnohé z dalších slavných lidí, které jsou – zvlášť pokud jde o ženy, s nimiž měl nějaký intimnější vztah – někdy možná skoro až příliš otevřené. Tím ovšem nechci říct, že by autor zacházel do intimních detailů nebo k „postelovým pikantnostem“, na to je – zdá se – příliš velký gentleman.
Zároveň, jak Perry připomíná, o soukromí hvězd stejně vědí všichni všechno. Navíc obecně je autor ke svým kolegům a kolegyním vstřícný, snaží se je vykreslit v tom nejlepším možném světle. A člověk má tendence mu tak nějak věřit, že to myslí upřímně a zkrátka je už takový. Oproti tomu sám k sobě je místy dosti kritický a nebojí se odhalovat i své stinné stránky a nesympatické vlastnosti. Čímž je pochopitelně ještě sympatičtější, protože upřímnost ocení každý.
Matthew Perry jako autor ale také srší vtipem a píše s lehkostí a text výborně odsýpá, a to i přes nelineárnost vyprávění. Jenže – vzhledem k hercovu životu vcelku logicky – není jen vtipný, byť ironický nadhled si nechává i při popisu těch nejhorších chvil. Dokáže dojmout a nepůsobit zároveň pateticky. Přinejmenším při sepisování vlastního životopisu projevuje solidní spisovatelský talent.
Knihu Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih vydalo loni nakladatelství Bourdon, desetihodinového audioknižního zpracování se zhostila Audiotéka a režijně ji připravil Miloš Vrána. Coby interpret se jí ujal Aleš Procházka, jehož charakteristickým hlasem promlouvají ve filmech Alan Rickman, Tom Hanks či John Cusack. V Přátelích daboval Perryho postavu Chandlera Binga převážně Rostislav Čtvrtlík, vinou vážné nemoci (které Čtvrtlík nakonec roku 2011 podlehl) ho na několik epizod zhruba v půlce seriálu nahradil právě Procházka, a tak byla jeho volba pro tvůrce audioknihy nejspíš poměrně jasná.
Styl, jakým je Perryho kniha napsaná, dosti odpovídá proudu řeči. Perry tu přeskakuje, tu se vrací, dělá vtipy a záměrně se opakuje, k čemuž je audio formát nakonec i vhodnější než tiché čtení. Aleš Procházka s takovým materiálem nakládá přesně tak, jak má: uzpůsobuje mu tempo, ale pochopitelně též emoce. A ty zapadají každá naprosto přesně na své místo, ať už je tím místem odstavec, věta, či jen pár slov nebo slovo.
Procházka je skvělou volbou nejen proto, že chvíli Perryho daboval v jeho nejslavnější roli, ale hlavně díky tomu, že textu vdechuje život, jako by byl pro něj napsán a autor s interpretem tak mohou uchu posluchače skoro až splývat v jedinou entitu.
Jedinou (a zcela podružnou) vadou na kráse je úsměvná chybka v anglické výslovnosti, kdy Procházka slovo bagel vyslovuje foneticky, tedy s „a“ a taky s „e“. Jinde přitom s angličtinou nemá problémy, a že jí je tu hodně – nejen množství jmen, ale také názvy filmů a seriálů, které překladatelka Alena Byrne nechala v originále, po němž zazní znovu v češtině. Na druhou stranu, je-li jedno jediné (byť zopakované) slovo zároveň jedinou chybou nahrávky, znamená to především, že jde o audioknihu nadmíru výtečnou.
Za poslední zmínku stojí hudební předěly. Ty svou délkou, náladou i žánrem odpovídají těm, které známe právě z televizních sitkomů, jako byli Přátelé.
