století ani nesnilo. Ironie tu ale není samoúčelná, má smysl a svou provokativností nutí k zamyšlení. Knize se právem dostalo velkého mediálního prostoru a od roku 2001 je stále žádaným zbožím. Dokonce získala i prestižní cenu Kniha roku Lidových novin a byla přeložena do více než tří desítek jazyků. Proto je s podivem, že se do auditivní podoby dostává až letos, dvacet let po svém prvním vydání.
Audioknihu Europeana připravilo malé vydavatelství Ascolto, které pro interpretaci oslovilo jednoho z předních českých narátorů střední generace, Vasila Fridricha. Ten, posluchačům během čtyř hodin přečte v nezkrácené formě celou knihu. Protože Ouředníkův text nemá dělení na kapitoly, nepojmenovává je ani audiokniha, nicméně je z technických i posluchačských důvodů členěna na devět bezejmenných částí.
Začíná srovnáním několika teorií, kdy vlastně dvacáté století nastává, a přestože ho má kniha popisovat celé, končí rokem 1989. Autor se totiž inspiroval teorií jednoho amerického politologa, podle nějž moderní věda a nové komunikační prostředky umožnily lidem žít v blahobytu, který je zárukou demokracie a v něm žijící společnost se vyvíjí k liberální demokracii. To povede k zániku autoritářských forem vlády, politické a ekonomické rovnosti a tím pádem k věku bez dějin. Ale nebyl by to Ouředník, aby to na konci po svém neglosoval. Nicméně i jeho kniha tímto rokem doopravdy končí.
Vasil Fridrich ke své úloze přistupuje profesionálně a nedramatizovaný text přenesl do auditivní podoby živě. Do interpretace nijak nepromítá svůj názor k předkládaným dějinným událostem, žádným způsobem ho nezdůrazňuje, ani posluchače nenutí zaujímat k textu jakýkoli postoj. Pouze čistě zprostředkovává autorův text a nechává posluchači názorovou svobodu. Problém mu nedělají ani pasáže, respektive hesla v cizích jazycích, i těch neevropských. Čtyři hodiny poslechu tak svižně uplynou a my získáme nejen nové informace, ale také prostor k zamyšlení, protože autor není z těch, kteří by předkládali hotové a jasné teze.
