Dramaturgie Českého rozhlasu se již několik let věnuje rozhlasovým převodům filmových látek. Dramaturgyně Klára Novotná tak v roce 2021 připravila jako dvoudílnou hru adaptaci divadelní hry Petera Schaffera Amadeus (filmově byla hra zpracována v režii Miloše Formana), Lenka Veverková v tomtéž roce připravila úpravu thrilleru Stephena Kinga Misery nesmí zemřít. Tento přístup samozřejmě zajišťuje posluchačský zájem a zároveň nabízí mimořádné herecké příležitosti; v Amadeovi je dostali Martin Finger (Salieri) a Marek Lambora (Mozart), v Misery Helena Dvořáková (Annie Wilkesová) a Vasil Fridrich (Paul Sheldon).
Tentokrát se budeme věnovat další inscenaci z této série: rozhlasové úpravě proslaveného Přeletu nad kukaččím hnízdem. Premiéru měla v loňském roce v režii Aleše Vrzáka. Filmový scénář vycházel z románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, v rozhlase však upravili divadelní dramatizaci Dalea Wassermana. Jak vysvětluje v rozhovoru dramaturgyně Lenka Veverková, šlo o autorská práva; dědicové neumožňují zpracovat román do vlastní dramatizace, a tak se využívá ta Wassermanova, na níž spolupracoval ještě sám Kesey a která vznikla rok po vydání knížky. Posluchače proto nesmí překvapit, že inscenace nijak nevstřebává posuny, které ve svém filmu použil Forman.
Že inscenaci v rozhlase přikládají zásadní význam, o tom svědčí i pět dílů Seriálu Radiožurnálu, v nichž Anna Duchková sledovala natáčení hry. V něm režisér Aleš Vrzák naznačuje i souvislost se situací na Ukrajině (rozhovor byl natáčen 3. března 2023), protože Keseyho příběh je o obecné svobodě člověka. Hra byla snímána nikoli u rozhlasových pultů, ale v prostorech studia na jeden mikrofon. “Představení jsme rozchodili,” říká v dokumentu Jiří Vyorálek. Režisér Vrzák využíval při natáčení reálné rekvizity (okno ze staré rozhlasové rekvizitárny posloužilo jako výdejní okénko, jen bylo otočeno o devadesát stupňů); snímání zvuku v reálných prostředích je jeho standardním režijním postupem a stálí posluchači jsou na něj již zvyklí.
Přelet samozřejmě stojí a padá s obsazením dvou hlavních rolí. Zde se skutečně zadařilo: McMurphyho hraje Jiří Vyorálek a “Velkou Sestru” Ratchedovou Helena Dvořáková. Vyorálkův McMurphy je impulzivní rošťák s přirozenou inteligencí, ostentativním pohrdáním vůči pravidlům a značným voice-appealem. Zároveň v tónu jeho hlasu cítíme, že v sobě skrývá i temnější stránku a že není radno ho příliš dráždit. Vyorálek vyniká v obou těchto polohách a je posluchačským požitkem sledovat, jak bojuje “šampión McMurphy proti Velký Potvoře”. Helena Dvořáková staví svou Velkou Sestru na monotónním, naučeně příjemném hlase, v němž téměř neprobublává narůstající nevraživost vůči McMurphymu. Doktor Spivey v podání Luboše Veselého je pasivní, zcela manipulovatelný a ve vleku sestry Ratchedové.
Velký prostor dostává oproti filmu Pavel Šimčík v roli náčelníka Bromdena. Charakterizuje jej hlubokým, zastřeným hlasem, který se teprve v průběhu inscenace otevírá; herec tak naznačuje, jak dlouho Náčelník nemluvil a jak mu činí potíže se vrátit zpátky do běžného hovoru. Jeho rozhovor s McMurphym o osudu jeho otce, vysokého Indiána, kterého jeho bělošská manželka a společnost učinily malým, patří k vrcholům inscenace. Kvalitní herecké studie předvádějí v rámci vyhrazeného prostoru také Ondřej Rychlý (Billy Bibbit), Radek Holub (Dale Harding) a Filip Kaňkovský (Cheswick).
V recenzi již výše avizovaný rozdíl oproti filmovému zpracování, a tak i jisté zklamání, přichází v závěru; zatímco Miloš Forman vystavěl vraždu (či osvobození) McMurphyho a útěk Náčelníka jako vizuální báseň, v divadelní / rozhlasové dramatizaci se vše odehraje za přítomnosti ostatních pacientů, McMurphyho přátel. Text se tu nevyhne jisté slovní popisnosti, vede posluchače, aby věděl, co se děje a tím značně rozrušuje sevřenost a dramatičnost scény.
Rozhlasový Přelet lze označit za jednu z nejlepších inscenací loňského roku s vyváženým hereckým ansámblem. Nedivil bych se, kdyby se objevovala ve vysílání pravidelně ještě dlouhá léta.
