Přiveď mě zpátky je třetí knihou britské autorky B. A. Paris a stejně jako v případě předchozích děl, Za zavřenými dveřmi a V pasti lží, se jedná o psychologický thriller. Novinkou v tomto případě je však to, že se setkáváme s mužským vypravěčem a tedy i trochu jiným způsobem uvažování a dělení rolí pachatel/oběť.
Posluchači audioknihy však oproti čtenářům přijdou o jedno překvapení: na obálce je totiž v první řadě uvedeno jméno Terezy Dočkalové, a tak je už od samého počátku jasné, že i v tomto díle promluví ženský hlas. Bude to však zmizelá Layla, nebo její o poznání nudnější sestra Ellen?
Tím, kdo posluchače do příběhu uvádí, je však Finn a jeho dvanáct let stará výpověď na francouzské policii. Hlas mu propůjčil herec Martin Pechlát, jehož audioknižní zkušenosti lze zatím spočítat na prstech jedné ruky. Dá se z nich však soudit, že by jeho interpretační výkon v audioknize Přiveď mě zpátky mohl být při důslednějším režijním vedení jistější. Takto Pechlátovu občasnou hyperkorektní výslovnost střídají méně důsledně načtené pasáže, autorčiny dlouhé věty občas nezvládá učíst na jeden zátah a působí tak poněkud dýchavičně. Ne všude je tento způsob projevu na závadu – například pasážím, kdy posluchač přemýšlí o příčetnosti vypravěče, dodává jakýsi punc autenticity. Nedomnívám se však, že se v tomto případě jednalo o režisérský záměr.
Mimochodem, jméno režiséra Miloše Vrány není na obalu audioknihy přímo uvedeno a je třeba ho vytušit či vyhledat v rejstříkovém záznamu společnosti ArtCrow Production.
Oproti tomu u Terezy Dočkalové si troufám tvrdit, že se s každou natočenou audioknihou zlepšuje. V tomto díle se místy blíží k výkonu Jany Strykové ve Zmizelé, kterou Přiveď mě zpátky připomíná právě svou základní myšlenkou, i když hloubkou propracovanosti psychologie postav a množstvím dějových zvratů jí toto dílo nemůže konkurovat. Dočkalová má podobně jako Stryková lehce chraplavý hlas, a tak její výběr pro tuto konkrétní roli rozhodně nebyl šlápnutím vedle – obě protagonistky si archetypálně odpovídají.
Audiokniha Přiveď mě zpátky má pomalejší tempo a příliš s ním nepracuje ve prospěch akčních scén. Dramatickým situacím tak musí dopomoct hudba mezi kapitolami. Ty jsou zejména ve střední části knihy poměrně krátké, znělky však nepůsobí repetitivně, a tak jejich výskyt po méně než dvou minutách není rušivý.
I přes několik nedostatků byla pro mě audiokniha Přiveď mě zpátky zatím jedním z nejsilnějších zážitků letošního roku, alespoň v žánru psychothrillerů. Jen málokterý z těch, které přišly po Zmizelé, měl takto mrazivou atmosféru.
