Jak se však ukáže, vražda má spletité pozadí a každý, kdo se je snaží odhalit, musí zemřít. Nad osloským podsvětím se totiž vznáší přízrak. Ne, Nesbø se nedal na duchařinu, tajemný šéf podsvětí zvaný Dubajec se ukáže být až příliš skutečný.
Devátý díl patří k psychologicky nejpropracovanějším knihám celé série s Harry Holem. Nesbø v něm míchá detektivku s thrillerem a sondu do prostředí policie s psychologickým románem, když se setkáváme s mnoha přízraky jednotlivých aktérů, přesněji s jejich vztahy a závislostmi. Harry hledá cestu zpět k Rachel, zejména se však snaží osvobodit jejího syna Olega, kterého vždy považoval téměř za vlastního. Pokouší se vyrovnat se skutečností, že minulost nelze vrátit zpět a že Oleg už není ten kluk, kterého vychovával, že z něj vyrostl mladík, který až nebezpečně zabředl do prostředí narkomanů a který se také stal na droze závislým.
Jako bývalému policistovi zbyly Harrymu kontakty, kterých mnohdy až s nepravděpodobnou lehkostí využívá k získání informací, jakoby už nebyl soukromou osobou. Vztahy mezi jeho někdejšími zdroji a kolegy však nejsou vždycky takové, jaké by měly být – i u policie se to opět hemží falešnými hráči a nepoctivci. Harry zprvu netuší, že zatímco on půjde po krku vrahovi, jeho vlastní život se opět nejednou ocitne v ohrožení. K tomu všemu se po letech bez závislostí opět vrací jeho staří démoni a naplňují se nejhorší noční můry.
Cesta k nalezení pravdy je trnitá a Nesbø do příběhu opět přidává vedlejší postavy, které se dějem proplétají a hrají v něm menší či větší role. Ambiciózní policista, jeho kolega levák, různorodé postavičky z drogového světa, to vše autor skládá v mozaiku dnešního Osla, které nechá Harryho znovu číst ve svých temných stránkách. Někomu může taková kombinace připadat otřepaná, ale zatím předposlední díl série je v mnoha věcech jiný. Zajímavý je i způsob vyprávění, kdy kromě zachycení Harryho činů sledujeme i myšlenky umírajícího feťáka, kterému se před očima míhá jeho životní příběh a zejména události, které vedly k tak tragickému konci.
S tím se pojí i způsob, jakým knihu načetl mistr mluveného slova Hynek Čermák, oceněný v soutěži Audiokniha roku 2013. Hlavní část knihy načítá jinak, než proud slov, který prolétá hlavou oběti mnohem rychleji. Svým pojetím také zdůrazňuje ony momenty, kdy se kniha zabývá nepříjemným vývojem událostí, kdy jsou spolu konfrontovány vzpomínky, někdejší nadějné vyhlídky a často pochmurná až krutá realita. Hudba, kterou je audiokniha bohatě podkreslena, se opět posunuje o kousek dál oproti minulým dílům série, naléhavé a tvrdší melodie střídají zadumané tóny, které příběh výrazně obohacují a dodávají mu nový rámec.
Přízrak je ze všech načtených Holeovek možná tou nejlepší. Podvojný způsob vyprávění, odbočky, které nenudí, i když posluchače záměrně odvádějí od cíle, a velkolepé finále. V něm nejde ani tak o moment překvapení a geniálního rozuzlení, ale spíše o vyvrcholení všech napjatých vztahů. Naplno se projeví, kdo je na čem a na kom doopravdy závislý a jak pevné vztahy a vazby Harry svým vyšetřováním narušil. Také podání Hynka Čermáka je stále vytříbenější, více osobní rovina příběhu mu, zdá se, opravdu seděla.
Před plánovaným desátým (a možná posledním) dílem série, který nese název Policie, nezapomeňte jít po stopách přízraku Dubajce, který mnohé z následující knihy předznamenává.
