Ve svých devětatřiceti si nepřipadá jako dokonalá matka – těmi opovrhuje. Navíc docela pije, aby se ze všeho nezbláznila. Má snahu stanovit si na začátku školního roku jistý řád, na Nový rok si zase dává sérii předsevzetí, ale asi si dokážete představit, jak to všechno končí. Co ovšem nejspíš netušíte je, jak dopadne její nápad vytvořit mobilní aplikaci pro všechny vyčerpané matky. Tato recenze vám to neprozradí, ale třináct a půl hodiny dlouhá audiokniha Proč máma pije od Gill Simsové, v nadmíru zdařilé interpretaci herečky Zuzany Slavíkové, už ano.
Nahrávku právě vydává nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media. Nečekejte žádný sladkobolný, či srdceryvný text. Připravte se spíše na poněkud bláznivou, avšak velmi vtipnou, ironickou a sarkastickou jízdu, odehrávající se během jednoho roku a strukturovanou do vděčné formy deníkových zápisů.
Třebaže jsou cílovou skupinou ženy matky, dovede Gill Simsová v mnohém zaujmout i muže, kteří mají smysl pro ironii a cynismus. Momenty, kdy se Ellen hádá se svou kamarádkou ze studií, vše glosuje jejich homosexuální přítel, či jiskrné hádky mezi Ellen a jejím mužem, či barvité historky s rodinkou esoterické Elleniny švagrové – to vše patří k těm nezapomenutelným posluchačským zážitkům.
Obrovskou zásluhu na kvalitě audioknihy má bezesporu interpretka Zuzana Slavíková, která se do všech emocí dokázala položit zcela věrohodně. Svým hlasem všechny postavy odlišuje natolik vhodně, že se posluchač dokonale orientuje. Rovněž výroky v opilosti jsou načteny tak uvěřitelně, že v žádném případě nepůsobí jako laciná karikatura. Ironii a sarkasmus, který z knihy doslova prýští, si Zuzana Slavíková nepřeslechnutelně užívá. Text jí dokonale sedne, a tak poslech audioknihy strhne i posluchače, kterým jsou starosti matek vzdálené až nepředstavitelné.
S hudbou se v audioknize Proč máma pije pracovalo úsporně. Každý měsíc je uvozen veselou swingovou melodií, jednotlivé deníkové záznamy jsou odděleny drobnými předěly o jediném tónu. Toť vše. O zvuk a režii se postaral Miloš Vrána, ovšem Zuzana Slavíková tentokrát zjevně ani žádnou režii tolik nepotřebovala. Z textového, ale i auditivního hlediska, se jedná o nečekaně milé překvapení.
