Ještě více, než samotný objev těla, na něj totiž zapůsobí záhadná poslední slova neznámého. Co měla znamenat zřejmě nedokončená věta „Proč nepožádali Evans-“?
Název tohoto románu, do nějž namísto některého z obvyklých představitelů obsadila Agatha Christie postavy mladých amatérských pátračů Bobbyho a Frankie, si vypůjčila od svého známého. Ten před ní totiž kdysi v reakci na jistý román, který dočetl, prohlásil „Proč nepožádali Evanse?“. Autorce se tato jeho náhodná věta zalíbila natolik, že z ní udělala název své příští knihy, třebaže zatím ještě neměla ani tušení, o čem příběh bude. Jde tak o jeden z případů, kdy Christie přišla nejprve s titulem, kolem kterého teprve následně začala rozvíjet zápletku. Vedle známějšího Tommyho a Pentličky jsou pak Frankie s Bobbym zřejmě nejzábavnější dvojicí, kterou spisovatelka ve svých knihách stvořila a je jen škoda, že se k jejich charakterům víckrát nevrátila.
Proč nepožádali Evanse? mohou kromě čtenářů znát i diváci a to hned z několika zpracování. Nejnověji se ve formě třídílné minisérie vrátila na televizní obrazovky v letošním roce pod režijní taktovkou Hugha Laurieho. Při této příležitosti se příběhu ujalo i vydavatelství OneHotBook a natočilo jej jako audioknihu právě včas, aby posluchačům detektivek zpříjemnila poslední letní dny.
V režii Michala Bureše se sedm a půl hodiny dlouhé nahrávky zhostil herec Daniel Bambas. Oba se už sešli při natáčení několika jiných titulů, mimo jiné drsné historické detektivky 1793: Vlk a dráb či thrilleru Karanténa z pera Petera Maye. Text Proč nepožádali Evanse? ale od Bambase vyžadoval zcela odlišné pojetí. Zdaleka totiž není temným příběhem či psychologicky propracovaným oříškem, jaký dostává k rozlousknutí Hercule Poirot. Naopak jde o odlehčenou, svižnou jízdu Waleskou krajinou a zákoutími Hampshirského hrabství, nepostrádající nejen akci a napětí, ale ani notnou dávku britského humoru.
Zamotaný příběh využívá rekvizity typické pro meziválečnou autorčinu tvorbu jako falešné identity, převleky či značnou míru náhody a štěstí v jednání obou naivních, po dobrodružství toužících hrdinů. Díky jejich sympatickému špičkování ale na rozdíl od jiných podobných příběhů neztrácí tento román švih a má co říci i dnešním posluchačům. Ve zvukové adaptaci tím spíše, protože se jej ujal sebejistý interpret s lehkým stylem vyprávění, který celý příběh vypoví v rychlém tempu bez zbytečného loudání se. V dialozích si Bambas dosyta užil i ženských rolí, které ale paroduje jen do té míry, do které si o to říká samotný příběh. Kdoví proč ale z nahrávky zaznívá hojně se vyskytující rodové jméno hned několika postav, Bassington-ffrench, v mírně zkomolené podobě, kdy nesprávně vynechává zdvojenou hlásku „s“. Kromě toho je ale Bambasova interpretace jedním z důvodů, které posluchače přimějí vyposlechnout si příběh až do pro Agathu netypického finále. Společnost posluchačům kromě toho dělá i hravá, trochu kabaretně znějící hudba, která je sice možná o kousek hlasitější, než by musela být, ale živelné atmosféře příběhu dodává ten správný rámec.
