Jejich manželství však není bez trhlin, Saru trápí nedostatek volného času a vlekoucí se rekonstrukce jejich zděděné vily. Přemítá nad tím, co dál, když zničehonic zjistí, že její manžel zmizel. Nedlouho poté navíc nachází policie mužskou mrtvolu.
Norská psycholožka Helene Flood Aakvaag se ve své práci věnuje především obětem trestných činů. Neměla tak k námětu své knihy daleko, třebaže sama se namísto klinické praxe věnuje výzkumu v rámci velkého střediska. Pro svůj thrillerový debut zvolila zkrácenou podobu svého jména, aby se příliš nepletlo s jejími dosavadními seriózními vědeckými pracemi. Psychologicky laděný příběh Terapeutka, který vznikal v autorčiných volných chvílích, byl nečekaně úspěšný. Na mezinárodních veletrzích byla práva na překlad prodána do téměř třech desítek zemí a v plánu je i filmová adaptace.
Byť se odehrává v luxusních osloských čtvrtích, působí Terapeutka překvapivě neseversky. Mnohem spíše připomíná britské psychologické thrillery, v nichž hlavní roli hrají osobnosti vypravěčů. V tomto případě jde o titulní postavu terapeutky Sary, která sice má poskytovat rady a pomoc ostatním, přitom se však zdá, že by pomocnou ruku spíše potřebovala ona sama. Příběh zachází do hloubky při popisu pocitů vyděšené, tápající hrdinky, která se cítí opuštěná a ohrožená, autorka do něj zakomponovala i vlastní pocity osamění, s nimiž je těžké se svěřit okolí. Psychologická sonda do nitra hrdinky se projevuje zejména ve druhé třetině knihy, kdy můžou popisy Sařiny minulosti a historie vztahu se Sigurdem působit jako nadbytečné odbočky od hlavní zápletky. Mnohem lépe si spisovatelka vede ve chvílích, kdy se Saře zdá, že slyší z půdy cizí kroky a že někdo manipuluje předměty v domě. Také závěr je překvapivý tak, jak se na psychologický thriller sluší a patří.
O něco méně prostoru než emocím, je věnováno skutečné policejní práci. Autorka na začátku vystaví bohaté kulisy příběhu, z nichž mnohé plní pouhou funkci rekvizit, které mají svést ze stopy čtenáře a zmást jeho úsudek. Příběh v tomto působí mile starosvětsky, čemuž napomáhá i téměř dokonalá absence moderních technologií, jako by příběh ani nepocházel z dnešní doby. S trochou nadsázky je vrcholem techniky mobilní telefon s hlasovou schránkou. Namísto očekávaného pátrání v manželových e-mailech či historii internetového prohlížeče sledujeme pouze Sařiny dedukce a úvahy. Téměř jako čirý anachronismus pak působí rekvizity, které autorka přisoudila zmizelému architektovi – žádný počítač, jen tubus a rýsovací prkno.
Většinu výtek však lze hodit za hlavu při poslechu audioknižní verze Terapeutky, která vyšla pod hlavičkou Témbru. Pokud přistoupíte na autorčinu hru, v níž hrají klíčovou roli lidské povahy, emoce a zásady, užijete si desetihodinový poslech, jemuž vévodí hlas interpretky Jitky Ježkové. Ta zde dostala prostor k vyjádření větší škály emocí, než bývá obvyklé. Pod vedením režiséra Jana Drbohlava se dokázala převtělit do osobnosti hlavní hrdinky s grácií, vyjádřit jemnými odstíny hlasu její nejistotu, touhu, naději i zklamání. Rozjímá spolu s ní nad nečekanými událostmi, vrací se do své minulosti, ale také se spolu se Sarou děsí, když se zdá, že ve svém domě možná hrdinka není sama.
