Jiřího Čáslavského, ačkoliv vystřídal více zaměstnání, nejvíce definuje právě onen kouzelný svět filmových projekcí, putování od místa k místu, bydlení v maringotce, ale také fakt, že jeho starším sourozencem byl filmový historik Karel Čáslavský. I on se stal „objektem“ jeho vzpomínek, na dětství, na mládí, které prožil v Havlíčkově Brodu.
Útlá knížka, která se při načtení do zvukové podoby přehoupla něco málo přes pět hodin, je dle slov autora jeho první a poslední knížkou, kterou napsal. Vydal si ji, jak už zmíněno, ve vlastním nákladu a ačkoliv má spíše regionální charakter, protkala ji upřímná snaha poohlédnout se zpět, zachytit třpyt dětství v době, která je té naší už jaksi vzdálená.
Šlápoty končí jednadvacátým rokem Čáslavského života, skutečně tak jde „jen“ o výsek, o zachycení něčeho zdánlivě letmého, ale pro většinu z nás velmi formujícího. V knize nicméně kromě všelijakých těch „obyčejností“ (třeba jak to Jiřímu Čáslavskému šlo či nešlo s dívkami) zachytil autor i vznik družstev nebo měnovou reformu.
Knihu o čtyřech kapitolách (v audioknize rozdělených do devíti) načetl Václav Knop – interpret v poslední době spojený především s rozsáhlým cyklem povídek Sherlocka Holmese. Knopův projev chce možná až moc působit pábitelsky, ostatně i sám Čáslavský jako by se trošku ohlížel po jazyku Bohumila Hrabala, bohužel mu to vychází jen tak zpola. Místy totiž ono vzpomínání nabírá až účelově příjemného ohlížení do minulosti, intonace je shovívavá, až jaksi staromilsky naivní. Ačkoliv má Knop de facto téměř podobný věk s autorem textu, jeho hlas zní mlaději, a tak vlastně i o něco méně patřičně. A zatímco tedy čtení textu funguje coby upřímná osobní výpověď, u poslechu můžeme nabýt dojmu něčeho více (se)hraného.
