Spisovatelka Åsa Larsson pokračuje románem Prolitá krev v sérii příběhů z odlehlého koutu Švédska. Laponská oblast nedaleko těžařského města Kiruny je nejen místem, kde lišky dávají dobrou noc, ale v jejích knihách i dějištěm zločinů. Autorka v nich ráda upozorňuje na zakořeněné předsudky a nešvary společnosti. V Prolité krvi dochází ke střetu feministické farářky, sdružující obyvatelky vesnice, s místní šovinistickou loveckou skupinou. Rebecka se pouští do rozplétání propletence místních vztahů i přesto, že to může být pro její křehkou mysl i tělo až příliš těžká zkouška. Policie však bez její pomoci tápe.
Kdo však zcela jistě netápe, je tvůrčí tým, který se postaral o převedení druhého dílu řady do podoby audioknihy. Prolitá krev byla opět svěřena herečce Janě Strykové, na níž stejně jako minule bděle dohlížela režisérka Jitka Škápíková, jejíž příjemně modulovaný hlas můžeme tentokrát slyšet v epilogu nahrávky. Obě dámy se zřejmě dokázaly naladit na stejnou vlnu, díky čemuž se Strykové podařilo ve svém projevu dostat na pomyslné plátno vše potřebné, aniž by přitom výsledná kompozice působila přeplácaně. Interpretka nejprve střízlivě načrtne základní kontury příběhu, pak hrubými tahy vylíčí příšerné detaily zločinu, aby následně přešla k až lyrickým popisům prostředí a krajiny ve vloženém minipříběhu divoké vlčice. Ten tvoří paralelu k hlavnímu příběhu a zároveň se s ním prolíná. Herečka rovněž jemně prokresluje charakter a pocity hlavní hrdinky, k níž se toto označení vlastně ani moc nehodí. Rebecka není žádnou silnou osobností, ale spíše okolnostmi zmítanou křehkou třicátnicí. Policejní vyšetřování pak spíše jen koloruje výsledný obraz, kterým se autorka snažila zachytit především komplikované vztahy mezi mužským a ženským světem, stejně jako rozdíly mezi životem ve městě a v zapadlé vesničce uprostřed divočiny.
Åsa Larsson píše severské detektivky po svém, o ženách a z ženského pohledu, proto se bude Prolitá krev zřejmě o něco více líbit posluchačkám. Janě Strykové se povedlo vtisknout Rebece osobitou tvář, která povyšuje audioknihu nad papírovou verzi. Pasáže, odehrávající se ve vzpomínkách postav, jsou zčásti podbarveny hudebním podkresem, a i tempo a poloha hlasu je od zbytku odlišují. Totéž platí rovněž o kapitolách, popisujících příběh vlčice. Interpretka jednotlivým postavám přiděluje rozlišné hlasové polohy, ale oproti některým jiným četbám se zde ještě rozumně krotí a nepřehrává.
Díky režisérsky, zvukařsky i interpretačně dobře odvedené práci vznikla podařená nahrávka, která rozhodně nepůsobí jako načtená na první dobrou. Naopak, všechny barvy a odstíny audioknihy Prolitá krev se podařilo smíchat tak, že výsledný obraz si mohou tvůrci hrdě zarámovat a pověsit na zeď, či prezentovat milovníkům audioknižních detektivek.
