Jiří Březina získal za svou prvotinu Na kopci Cenu Jiřího Marka. Na tento úspěch chtěl navázat Polednicí – prvním dílem série detektivek s policistou Tomášem Volfem, z různých důvodů ale nejprve vyšel díl druhý, Promlčení. Proč byl Volf přeřazen od vyšetřovatelů do archivu, tak zůstalo až do vydání Polednice nezodpovězeno. Přestože dnes už jsou na knižním trhu oba díly série, audioknižní série opět začíná nelogicky druhým dílem. Nepomáhá ani často se opakující zmínka o Volfově prvním případu, která vyznívá jako laciná snaha autora pobídnout čtenáře ke koupi dalšího titulu.
Detektivní román Promlčení působí, jako by vznikl spojením dvou námětů. Volf přichází za politikem Novotným, jenž býval kdysi rovněž policistou, s dotazem na jeho starý neuzavřený případ. A světe div se, horký kandidát na ministra vnitra se začne dotěrnému mladíkovi svěřovat s největším tajemstvím své profesní kariéry. Většinu knihy vypráví v první osobě Novotný, díky čemuž si k němu posluchač paradoxně vytvoří vřelejší vztah, než k poměrně nesympatickému hrdinovi. V momentě, kdy se posluchač ponoří do příběhu někdejšího policisty, zapomene na Volfa a stává se svědkem napínavého odhalování starých křivd z konce války, která po desetiletích ožívají. Volfovo pátrání vlastně slouží jen jako berlička jinak skvěle vystavěnému příběhu, v němž Březina vystihl charakter Sudet i místních obyvatel. Autor vytahuje na světlo dávné rány, jejichž jizvy se dodnes nesmazatelně propisují do tváře těchto míst. Vzájemné propojení vyšetřování dvou vražd s polozapomenutými dějinami Sudet je skutečně velmi zdařilé a je tím pravým důvodem, proč se do četby knihy pustit. Audiokniha z dílny nakladatelství Motto pak přidává ještě jeden argument navíc.
A tím je interpret Promlčení Jakub Saic. Ten se sice věnuje spíše dabingu, ovšem s textem neměl sebemenší problém. Svůj lehce chraplavý hlas dokázal pod vedením zkušeného režiséra Miloše Vrány jemně modulovat, aby od sebe odlišil charaktery jednotlivých aktérů příběhu. Jeho projev sice nemusí v prvních chvilkách sednout každému, lehce se na něj ale dá během několika málo minut zvyknout. Jeho interpretace je výrazná, ovšem nenásilná, prostá nepřirozených poloh či přehrávání. Hudební doprovod, který využívá především swingově laděné melodie kombinované s klavírním motivem, působí jednotvárně a nehodí se příliš do temně laděného příběhu.
Promlčení působí ve výsledku trochu schizofrenním dojmem. Na jednu stranu nabízí velmi zdařilou detektivku z porevolučních let kombinovanou s historickým dramatem, zároveň však zarámování do současného Volfova příběhu působí nevěrohodně. Novotného vyprávění je nepřirozeně košaté na to, že má být vyprávěno spontánně. Ani policejní reálie nejsou Březinovou silnou stránkou, tou je naopak jedinečné vykreslení atmosféry okraje jižních Čech. Pokud ale dokážete nad nedostatky přimhouřit oči, dočkáte se zajímavého ponoru do temného období naší země, o němž se dnes většinou raději mlčí. Navíc v překvapivě příjemném načtení Jakubem Saicem.
