Temný příběh Půlnoční slunce patří do volné série Krev na sněhu, kterou její autor Jo Nesbø zasadil do Norska sedmdesátých let. Oproti prvnímu dílu tu autor trochu vyměkl a bezútěšné prostředí špinavých zákoutí Osla vyměnil za až melancholickou pustinu severního okraje země. Finmarkská oblast je územím obývaným odedávna domorodými Sámy, kteří nezapadají do tradičních vzorců chování typických Norů. Nesbø se naštěstí nesnaží o obšírné vykreslení kulturních specifik tohoto obyvatelstva (na rozdíl od třeba Posledního Laponce), raději se soustředí na Ulfův boj o přežití. Kniha je protkána neutuchajícími střety dvou světů, stojí zde proti sobě lidé ze severu a z jihu, cyničtí bezvěrci a stoupenci laestadiánské církve, relativně obyčejní lidé a nelítostné drogové podsvětí. Rozpolcenost provází i samotného hrdinu, který posluchači postupně odhaluje svou minulost, v níž není vše jen černé nebo bílé.
Audioknižní zpracování si vzalo na starost vydavatelství OneHotBook. Za mikrofon za režijního vedení Michala Bureše usedl herec Václav Neužil, který tak rozšířil řady interpretů Nesbøho knih. Jeho znavený a odevzdaný hrdina se s postupujícím časem výrazně proměňuje. Mezi polohami beznaděje a chuti bojovat o svůj život až do konce přechází Neužil zcela plynule a přirozeně. Jeho četba plyne rychle a svižně, naštěstí ale jeho projev nepřechází v drmolení. Nejlépe se ovšem herec cítí v pasážích, které mají až komický ráz, zejména v rozhovorech mezi Ulfem a místním chlapcem Knutem. Díky přirozenosti projevu se lehce přistihnete, že se nemůžete od poslechu odtrhnout a bez dechu čekáte, kam autor svého hrdinu v další kapitole zavede. Hudební předěly, bez nichž si již audioknihy tohoto vydavatele snad ani neumíme představit, pak jen napětí visící ve vzduchu podtrhují.
Severské krimi romány ještě zdaleka nevyšly z módy a Jo Nesbø dokazuje, že i v mezidobí kdy se nevěnuje osudům kriminalisty Harryho Holea, umí své čtenáře potěšit a v mnohém překvapit. Občas se však i on nevyhne zažitým klišé, což mu ale protentokrát snadno prominete. Půlnoční slunce působí díky syrovému prostředí velmi mrazivě a přes svou útlost dokáže kniha obsáhnout i společenské či morální otázky týkající se náboženství, uzavřených komunit a života v odlehlých krajích, kde lišky dávají dobrou noc. Příběh se ale točí hlavně okolo drog a stejně jako ony je vysoce návyková i zvuková podoba románu. V podání Václava Neužila se posluchač ocitá s Ulfem na jedné lodi a pětihodinový poslech uteče jako voda. Pokud si chcete zkrátit čekání na další šťavnatou holeovku, malá jednohubka v podobě Půlnočního slunce může být pro vás tím pravým předkrmem.
