Pro nás starší, kteří jsme po dlouhá léta znali hry DJC pouze z gramofonových desek či magnetofonových kazet, je spojení cimrmanů s nahrávkami mluveného slova zcela samozřejmé. Tím spíše, že zakladatelské jádro Divadla vzešlo z redakcí Československého rozhlasu. Natočit vzpomínky současných i bývalých členů hereckého ansámblu i technického zázemí lze tedy nahlížet jako zcela pochopitelný krok.
Českému rozhlasu, který nahrávku pořídil (aniž by ji vysílal), se podařilo získat pro natočení audioknihy téměř všechny autory jednotlivých vzpomínek. Až na dvě výjimky tak uslyšíme hlasy známé (převážně herecké) i neznámé (kulisáci a bývalí herci), kterak čtou vlastní texty. Vysoká míra autenticity tak omlouvá občasnou neprofesionalitu či drobné řečové vady některých interpretů. Jde rozhodně spíše o dokumentární pásmo než o umělecký počin a jméno režisérky Hany Kofránkové tak spíše překvapí.
Největšímu prostoru se samozřejmě, stejně jako v knize, dostalo Zdeňku Svěrákovi a jeho Dopisu Láďovi, v němž se pro svého zesnulého kamaráda a kolegu spoluautora snaží shrnout historii Divadla po Smoljakově smrti. Většině ostatních divadelníků byla v knize vyhrazena zhruba půlstránka, což ve zvuku odpovídá nějakým dvěma minutám četby. Pouze ve dvou případech se interpretace ujal někdo jiný – text hudebního skladatele Ivana Štědrého přečetl jeho bratr Karel, a vzpomínka nedávno zesnulého Oldřicha Ungera ožila hlasem Jaroslava Weigela. Ten tak alespoň nebyl ochuzen o svůj díl, neboť výtvarníkův příspěvek má v knize podobu kreslených podobizen kolegů.
Pozorný čtenář a posluchač si nejspíše povšimne drobných odlišností v některých textech v knize a na nahrávce. Tu jejich autoři použili mírně odlišné formulace, tu dokonce přibyl odstavec. Lze se jen domnívat, že nahrávka vychází z původních textů, které neprošly redakční úpravou. Čeho si ale všimne i ten, kdo nemá k dispozici knižní předlohu, je naprostá absence hudební složky. Nahrávka slyšená vcelku zní proto sterilně, jako byste postupně přehrávali úryvky z nějaké hlasové databanky. Alespoň krátké předěly by audioknize rozhodně neublížily.
Nebýt toho, s radostí bych Půlstoletí s Cimrmanem zařadil hned vedle velmi vydařené Zvukové kroniky DJC, kterou Radioservis vydal před sedmi lety, a kterou si čas od času znovu poslechnu. Půlstoletí s Cimrmanem bohužel zůstane jen jakýmsi doplňkem tištěné knihy, jehož význam je v téměř výhradní autorské interpretaci. Sběratel audioknihu uvítá, patrně ale nebude mít důvod poslechnout si ji opakovaně.
