Učí se rozdělávat oheň, klást pasti a lovit zvěř, aby se mohl stát pravým zálesákem. Narazí však i na padouchy, kteří zdaleka nemají tak čisté úmysly, jako on s Quonabem.
Životní osudy Ernesta Thompsona Setona by samy vydaly na román. Narodil se v Británii, jeho rodina se ale záhy rozhodla usadit v Kanadě. Tady mladý Ernest tíhl nejen k přírodě, ale i výtvarnému umění a literatuře. Jakmile dosáhl dospělosti, rychle se osamostatnil. Přispěl k tomu zejména jeho násilnický otec, který mu v den jedenadvacátých narozenin dal k proplacení účet za všechny výdaje, které syn do té doby rodinu stál. Nezapomněl při tom ani na poplatek za doktora, který byl u jeho porodu. Ernest se proto záhy od rodiny odstřihl, pozměnil si příjmení, a přesídlil do Spojených států. Zde se po zkušenosti s mládeží, která mu poničila nový dům, rozhodl založit organizaci woodcrafterů, která o pár let později inspirovala vznik skautského hnutí.
V anglicky mluvících zemích nejvíce oceňují Setonovy výchovné příručky (které mimochodem posloužily i Antonínu Svojsíkovi při formulování českých junáckých zásad), případně jeho knihy o životě v divoké přírodě. Některé byly autobiografické, jako příběh vlka Loba, který zahynul smutkem poté, co Seton zabil jeho družku. Dojemná smrt udělala z kdysi nelítostného lovce vlků ochránce všech druhů zvířat, což záhy podnítilo založení prvních organizací na ochranu přírody. U nás si ale největší popularitu získal jeho román Rolf zálesák, v originále vydaný roku 1911. Svědčí o tom i jeho dvojí zpracování v československém rozhlase. Případné zájemce by ale nemělo překvapit, že se navzdory podobnosti obálek obě nahrávky vzájemně výrazně odlišují.
Starší verze pochází z roku 1986 a vznikla jako šestidílná četba na pokračování. Vyprávěním provází hlas Jana Vágnera, mladého Rolfa hraje Martin Otava, zatímco jeho zkušenějšího průvodce a přítele Quonaba nedávno zesnulý Rudolf Jelínek. Ten svou interpretaci postavil na typickém obrazu Amerického Indiána v naší kultuře, tedy jako odtažitého, strohého muže, který komunikuje s duchy předků a dokonale se vyzná v přírodě okolo sebe. Ve vztahu k jiným lidem je čestný, ale zároveň i nelítostný až pomstychtivý, to když se k němu někdo chová nepoctivě. To je případ zloděje Hoaga (Ladislav Županič), s nímž se v závěru dostane dvojice hrdinů do křížku. Většina příběhu se ale nese v až romantickém duchu okouzlení krásou přírody a jejími zákonitostmi, které posluchač spolu s nezkušeným Rolfem objevuje.
Druhá verze je o zhruba půl hodiny kratší, takže se vejde do šedesátiminutové stopáže cyklu rozhlasových her pro mládež, pro nějž také v roce 1992 vznikla. Na motivy románu ji napsala Jarmila Svobodová, což je podstatná informace. Zatímco četba se držela věrně textu, který byl pouze (výrazně) zkrácen, dramatizace vychází z původního příběhu jen velmi volně. Obě zpracování sice končí zhruba ve druhé třetině knihy, protože dále pokračoval Seton už poměrně problematicky, a to odlišnými osudy stárnoucích hrdinů, kteří se zapletou do vlastenecké války. Jarmila Svobodová však spíše jen využila základní kostru a hlavní postavy, okolo nichž následně vystavěla dosti jiný příběh. Nutno říci, že pro mladší posluchače pravděpodobně mnohem atraktivnější.
Sledujeme totiž od začátku vzrušující příběh Rolfa, vyprávěný z pohledu jeho dospělého já v podání Jiřího Pragera, který utíká před násilnickým strýcem (Ilja Prachař), aby se stal zálesákem po boku Indiána Quonaba v podání Aloise Švehlíka. Dále se však namísto popisů přírody odehrává dramatický boj se zákeřným bělochem Hoagem, kterého ztvárnil Oldřich Vlach. Velký prostor dostává i oproti předloze výrazně upravená postava mladého Henryho. Z mladého právníka udělala autorka dramatizace milovníka přírody a kreslíře, vzorem jí při tom mohl být samotný Seaton. Takto výrazné zásahy nejsou v rozhlase ojedinělé (vzpomeňme například na čtyřdílný seriál 20 000 mil pod mořem, kde autor Ondřej Neff nahradil popisy přírody dramatickou linkou souboje hrdinů s padouchy, které si vypůjčil z jiné Verneovy knihy). Svobodová v tomto případě kromě napětí podpořila i Setonovy pozdější snahy o ochranu přírody, které by v originále (v duchu tehdejší doby) prošpikovaném lovením zvířat a prodejem trofejí ve velkém vystopoval jen málokdo. Každopádně je jen správně, že je jméno Jarmily Svobodové uváděno distributory v pozici spoluautorky.
Jak tedy srovnat obě dosti rozdílné nahrávky? Příběh stvořený více Jarmilou Svobodovou než Ernstem Setonem je bezesporu dynamičtější, má spád i dramatičnost, což starší a do značné míry věrné adaptaci knihy poněkud schází. Posluchačům se zde nabídne i více známých hlasů, byť se například s odlišením hlasu Indiána od postav bělochů vypořádal Jelínek o něco lépe, než Švehlík (byť za využití stereotypních prostředků, jakými jsou odměřená mluva a časté zvolání „uff!“, podle kterého posluchač v rozhlasových hrách do konce 80. let poznal Indiána na sto honů). Naproti tomu Jiří Prager ale v roli mladého i s odstupem vyprávějícího dospělého Rolfa působí uvěřitelně a udržuje pozornost posluchačů. Pokud se ale chcete ponořit do původního příběhu více soustředěného na přírodu, než napínavý souboj kanadských Indiánů s bělochy, potěší vás spíše dramatizovaná četba. Pozor ovšem na to, abyste se při koupi nespletli. Obě nahrávky vydal digitálně Radioservis, jakkoliv ovšem označuje v názvu titulu správně starší verzi jako Rolf zálesák (četba), zatímco dramatizace je v prodeji čistě pod názvem Rolf zálesák, jsou na obálkách oba názvy zaměněny. Ještě, že vedle matoucích názvů uvádí titulní obrázky i herecké představitele, protože i samotná barevnost a provedení obálek jsou snadno zaměnitelné.
Ačkoliv byl Ernest Thompson Seton nesmírně inspirativní osobností své doby a popularity se mu velkou měrou dostávalo i u nás, dnes zná jeho jméno už jen málokdo. Neuškodí si jej proto připomenout díky Rolfu zálesákovi, ať už v jakékoliv podobě.
