Pan Satterthwaite je bohatý starý mládenec, který si libuje ve společenském životě, cestování, a hlavně v takřka ohmatávání lidských dramat. Zbystří, jakmile se dozví, že s místem a jeho obyvateli se pojí nějaké dávné tajemství, neblahá událost, která má dosah do současnosti. To on je ve skutečnosti hlavním hrdinou dvanácti lehce mysteriózních povídek Agathy Christie, které vyšly už v roce 1930 pod souhrnným názvem Záhadný pan Quin.
Postava Harley Quina, který se zčistajasna objeví a brzy opět zmizí, působí jako jakýsi katalyzátor, nebo dokonce hnací motor, který slouží k tomu, aby vše pokud možno po letech konečně skončilo šťastně. Kdo si totiž libuje v dobrých koncích, zde si přijde na své. Český čtenář či posluchač si navíc může povšimnout, že v povídce Skvrna na skle se pan Satterthwaite chystá do Karlových Varů, zatímco v povídce Tvář Heleny figuruje dokonce umělec, o němž noviny mimo jiné spekulují, že je Čech.
Pro vydavatelství Tympanum na sklonku předešlého roku načetl Záhadného pana Quina v překladu Michaly Markové a pod režijním vedením Vratislava Hubičky Otakar Brousek ml. A nutno říct, že jde právě o takový typ Brouskovy interpretace, na jaký jsme u něj v kontextu povídek Agathy Christie zvyklí. Jeho přívětivý, hravý a laskavý přístup k vyprávění i posluchači dělá z poslechu velmi příjemnou záležitost, která dokáže i chřipkové období překlenout s pocitem tolik potřebného komfortu.
Je však trochu škoda, že Tympanum vydalo knihu jako (pouze) jednohlasou četbu, navzdory tomu, že byla pořízena na základě knižního vydání z roku 2021. Právě to totiž obsahuje oproti vydání z roku 2008 navíc věnování a předmluvu autorky, která by méně připravené posluchače mohla uvést více do kontextu, o jaký typ příběhů se bude jednat, kdy a proč vznikly a jak zapadají do jejího díla. Jde přece jen o jinou Agathu, než na jakou jsme zvyklí.
Někteří posluchači by se mohli podivovat tomu, že leckteré z příběhů přece už slyšeli – a že Tympanum nyní vydává pouze sebrané, tematicky uspořádané povídky. Opak je ale pravdou. Jako celek těchto dvanáct povídek opravdu vyšlo poprvé před téměř sto lety. Později si z nich však různé knižní a audioknižní antologie, vycházející u nás zvukově zpravidla u Voxi, pro svůj účel vyzobávaly jednotlivé příběhy. Mohli jsme tak například slyšet Pan Quin přichází a Na konci světa v podání Petra Lněničky ve výboru Mrazivé vraždy, nebo Raněného ptáka a Hlas v temnotě v podání Petra Neskusila v souboru Podzimní děsy.
Záhadný pan Quin ale vyšel u jiného vydavatele, takže je logické, že Tympanum natočilo všechny povídky z knihy (dříve zvukem vydané i doposud nevydané) v nové, vlastní interpretaci. Jde tedy o jiný případ, než když Voxi vydalo obdobný soubor Třináct záhad, přičemž využilo několika již dříve vydaných povídek, natočených pro výše zmíněné antologie.
Co ovšem může posluchače nepříjemně překvapit, je fakt, že na nahrávce Tympana je klíčová postava pan Satterthwaite oproti starším nahrávkám vyslovován namísto správného „Satrtvejt“ jako „Satrsuejt“.
Ty, kterým by bylo líto, že příběhů se jmenovanými protagonisty je v souboru pouze dvanáct, můžeme utěšit. S panem Quinem se setkáme totiž ještě ve dvou povídkách, zařazených do Potíží v zálivu Pollensa. A pan Satterthwaite se objevuje v románu Tragédie o třech jednáních a povídce Zrcadlo mrtvého muže – v obou případech ve společnosti Hercula Poirota.
