Mít v jedné pětisetstránkové knize popsaný vývoj lidského druhu může být buď lajdáctví nebo troufalost. Harari byl troufalý. A vyplatilo se mu to. Zvolil si totiž konkrétní klíč k náhledu na dějiny: neměl v úmyslu je pojmout jako historik s přesně nadefinovanou metodologií. Nečekejte tedy od Sapiens vědeckou monografií. Ne snad, že by s fakty nepracovala, ale Harari rád (a často) překračuje dělicí linie odborného textu, populárně naučné práce pro širokou veřejnost a vlastního komentáře, v němž nechává místo i domněnkám, postřehům a názorům, jež z nastrádaných faktů vycházejí. Knihu Sapiens je třeba brát s rezervou, ale je dobré ji do rukou vzít. Může minimálně inspirovat, provokovat a bezesporu i motivovat k zájmu o člověka, jeho minulosti, potažmo budoucnost, protože ta z historie vychází.
Nedávno se Harariho text dočkal nového knižního vydání i u nás a snad proto si v Bookmedia řekli, že by tento světově proslulý příspěvek k diskuzi o dějinách lidstva zasloužil také zvukovou podobu. Rozhodnutí více než dobré, neboť Harari opravdu píše čtivě a skoro se chce říct jednoduše. Jeho vyprávění je jako určené k poslechu.
Interpret Luboš Ondráček, v porovnání s předchozí literaturou faktu, kterou pro stejného vydavatele načetl (Virgin: Hledání sebe sama), opustil polohu protřelého charismatického leadera a věnoval se právě hledání příběhů uvnitř Harariho výkladu. Z knihy Sapiens tak díky němu vznikla de facto sada poutavých přednášek učitele, který chová k látce i jistý díl osobního zaujetí. Nejde o nějaké umělé nadšení, na to se Ondráčkova dikce drží docela dost „při zemi“, ale o zápal, díky němuž je možné rozpoznat, která informace si zaslouží zdůraznit či pozdržet. Ondráček i ve výkladu a popisu objevil drama, které má potenciál zaujmout posluchače. U Harariho takový interpretační přístup působí zcela přirozeně, neboť – jak bylo uvedeno zkraje – Sapiens je především jeho komentářem k dějinám lidského druhu, nikoliv vědeckým textem.
Nyní lze jen doufat, že se Bookmedia rozhodnou jít dál a převedou do zvuku podobně i Homo Deus: Stručné dějiny zítřka, které Harari napsal o pět let později, aby mimo jiné analyzoval, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými „božskými“ technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství.
