„Jsou lidé horší než včely a jsou lidé stejní jako včely. Jedině lidé lepší než včely nejsou.“ – Tak nechá autor promlouvat v zamyšlení svého hrdinu, který veškeré události, jimiž prochází, sleduje prizmatem včelaře, znalce včelího společenství, a dává do kontrastu moudrost včel a hloupost lidí. Jde tak daleko, že jej nechá si směrem ke včelám povzdechnout káravě: „Nechovejte se jako lidi!“
Putování hlavní postavy, ukrajinského včelaře Sergejiče z šedé zóny, tedy země nikoho, si nepředstavujte jako brutální sérii scén jako z cesty po oblastech zasažených válkou, jimiž procházel malý chlapec ve snímku Jdi a dívej se (tom snímku, který nikdo nechce vidět podruhé a většina ani poprvé). Spíš se s cestovatelem z Donbasu porozhlížíme po krajině stižené válkou, jako bychom si prohlíželi pohlednice jednu za druhou. Všichni jako by byli na válku až podivně uvyklí a jednoduše žili dál své každodenní životy.
S nadšením se opakovaně vracíme k dojetí ze zbytečného utrpení, jaké dovedl zprostředkovat dodnes mladou generací zbožňovaný představitel takzvané ztracené generace Erich Maria Remarque. První světová válka se v jeho době zdála nezastinitelná. A přesto se Seregejičovi z Šedých včel zdá úlevný sen o tom, jak rozmlouvá o té druhé velké válce. Války, které jsou časově a lokalitně vzdálené, máme jako předmět hovoru zvláštním způsobem rádi, protože jsou fascinující. Střelba, která je za humny, je prostě jen strašná a není k ní co dodat. Starohradivka, Donbas, Sinferopol, Doněcko, Vinnycja – to jsou pro nás často jen zvláštní názvy. Pokud nevidíme za jmény skutečné lidi a za názvy měst a vesniček skutečnou krajinu, snadno se nám vytěsňuje schopnost vcítit se a zájem pochopit, co se uvnitř problému děje jednotlivcům. Andrej Kurkov strhává tento závoj lhostejnosti, kterým se chráníme proti nežádoucím emocím. Postupně nám nejdříve představuje Sergejičova spřáteleného nepřítele Pašku. Máte-li posledního souseda, automaticky se stane vaším nejlepším kamarádem. My z dob míru a civilizace, kteří si píšeme na sociálních sítích o každém detailu, trávíme desítky minut prohlížením žertovných videí na Instagramu a s každým duševním hnutím se spěcháme svěřit svým followerům, jsme nuceni díky Kurkovovým slovům pocítit lehký stud. Sergejič s Paškou si vyměňují prosté esemesky ve znění: „Žiješ?“ „Žiju.“
Kurkov však není z těch spisovatelů, od nichž jako byste slyšeli poučný podtón, s nímž by shlížel z pozice moralisty. Tomu napomáhá i citlivý, přemýšlivý hlas, jímž jemně sází své věty jednu vedle druhé Matrin Preiss. Vydavatelství Tympanum se chopilo látky uznávaného autora, přezdívaného novodobým Bulgakovem, kterou knižně vydalo nakladatelství Paseka, a režie Vratislava Hubičky prokázala šťastnou ruku při výběru zkušeného vypravěče. Odkrajuje slova ve vzácně volené čisté skladbě vět, jako by ukrajoval chléb. Nenechá se strhnout všude se valící beznadějí a prozaicky v jemném rytmu sleduje Sergejičovy cesty a myšlenkové pochody. Díky jeho podání souzníme s optikou člověka, jakým jsme zvyklí říkat obyčejní hrdinové. Na chvíli se stáváme ztraceni mezi Donbasem a Krymem, mezi pravoslavím a islámem, a přesně jako to Andrej Kurkov plánoval, ztrácíme se i mezi realitou a sny, které se Sergejičovi zdají. Ryzí nevyumělkovaný příběh nečiní dojem dokumentární zprávy o náročném životě ve válečné zóně, přestože Andrej Kurkov je nejen autorem více než dvou desítek knih a scenáristou bezpočtu realizovaných filmových děl, ale rovněž novinářem. Vešel do role jednoho z bezejmenných obyvatel země, kde doslova nevíte, čí jste, a Martin Preiss tento záměr dokonale naplňuje. Dokonce i výrok jedné postavy: „Bylo to přesně tak, jak řek Putin. Putin přece nelže!“ dokáže říct bez ironie, s přesvědčením, jakým oplývá daná mluvčí.
Na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti byl uveden pro české diváky stejnojmenný snímek podle Kurkovovy předlohy v režii Dymytra Mojsejeva. Ve zpracování nakladatelství Tympanum díky uměleckému vkladu Martina Preisse máme dokonalou možnost vidět Sergejiče, Pašku, Vitalinu s Angelikou, Galju, Ajsilu, Bekira, Ajše i další postavy z vnitřku jejich osudů.
