Její psychika se však během posledních měsíců natolik zhoršila, že na svou práci už nestačí. Oddělení Q ještě ale možná má šanci na záchranu. Primárně se sice zabývá léta odloženými zločiny, s nedávnou vraždou staré ženy a podivnými nehodami, při nichž neznámý řidič najíždí vozem do mladých dívek, si ale ostatní policejní složky nevědí rady. Když se Carlovi s Asadem podaří kolegy trumfnout, konec snad odvrátí.
Thriller Selfies je již sedmým dílem ze série Případů oddělní Q, s níž Jussi Alder-Olsen přišel už před více než deseti lety. Navzdory faktu, že hlavní vlna popularity severských detektivek už dávno opadla, si tento dánský spisovatel a novinář na nezájem fanoušků nemůže stěžovat. Čtenáři si jeho styl oblíbili zejména pro nevšední kombinaci napětí, chytře vystavěné zápletky a (pro někoho překvapivě) i humoru.
O audioknižních verzích toto všechno platí dvojnásob. Nadání herce Igora Bareše pro práci s mikrofonem nemůže snad dnes už nikoho překvapit. Jeho jméno je většinou zárukou povedeného výsledku. I po letech se s vzrušením v hlase list za listem noří do mnohasetstránkových příběhů. Posluchače tentokrát provádí spletitými zákoutími vyšetřování více než šestnáct hodin a bez výraznějších obtíží je napjaté a pozorné dovede až před bránu velkého finále. Kombinace čtivého autorova stylu a interpretova charakteristického hlasu je tak návyková, že sedmému dílu prominete i trochu nepravděpodobný děj a absenci jindy obvyklých retrospektivních kapitol. Bdění pomáhá posluchačům udržet i hudební doprovod, tvořený povětšinou tklivými a tajemnými melodiemi kláves a perkusí. Dík za takřka bezchybnou zvukovou podobu jistě patří nejen Igoru Barešovi, ale i režisérce Jitce Škápíkové, která s nástrahami severských kriminálek a jejich ne vždy dokonalých překladů statečně bojuje. Občas je totiž třeba některou větu poupravit tak, aby si herec nezauzloval jazyk.
Ačkoliv patří Selfies stále k nadprůměru žánru, věrní fanoušci záhy poznají, že Adler-Olsen umí ještě lépe. Kdo by se těšil, že dle názvu knihy půjde tentokrát o případ točící se kolem módních sociálních sítí, byl by na omylu. Titul prakticky vůbec nevystihuje podstatu příběhu. Stejně jako v předchozích knihách staví na ožehavých tématech ze současné dánské společnosti, protentokrát si vzal na paškál problematiku štědrého sociálního systému a jeho zneužívání. Nejde však příliš do hloubky a celou dobu spíše klouže po povrchu. Oproti starším dílům série působí sedmá kniha a její hlavní zápletka přímočařeji, spíše filmově. Mnohem zajímavější je, že po letech naznačování se autor rozhodl strhnout roušku z tajemství, které před světem skrývá jedna z klíčových postav, Rose. Její příběh zřejmě Adler-Olsena pohltil mnohem víc, než příživníci na sociálních dávkách. Až se může zdát, že obvyklá vedlejší linka je protentokrát tou hlavní.
Selfies nejspíše nepatří k těm nejpropracovanějším dílům série, Adler-Olsen si ale v porovnání s konkurenty stále udržuje velmi dobrou úroveň. Zatím poslední příběh z Oddělení Q má spád, nabízí překvapivá odhalení, autor pouze v minulosti sám sobě nastavil laťku až příliš vysoko. Překonat sama sebe se mu sice nepodařilo, v podání Igora Bareše ale na veškeré výtky snadno zapomenete a pustíte se ulicemi Kodaně po stopách několika zločinů s nadšením, stejně jako šestkrát předtím.
