Julie Caplin má v srdcích svého publika stálé místo jako autorka romancí/bedekrů, kdy rozvíjí lehké romantické příběhy na pozadí atraktivních lokací po celém světě. Právě v případě Hospůdky v Praze máme možnost si ověřit, nakolik je její cestopis podrobný a skutečně vychází z aktuálních reálií. Protagonisté jsou dočasně ubytováni v pražských Košířích, procházejí se lesíkem V Cibulkách a také obrážejí místní podniky. Co je zajímavé, že hlavní hrdinka Anna a Leo takřka jako první z pražských pamětihodností obdivují plastiky motýlů/spitfirů Davida Černého na fasádě budovy Máj na Národní třídě. To je pozoruhodným důkazem toho, kterak kontroverzní sochař dokázal vstoupit do světové popkulturní literatury ve stejném roce, kdy bylo jeho dílo osazeno ve veřejném prostoru.
Podobně je celý příběh stavěn na tom nejkřiklavějším, co naši zemi charakterizuje. Tím je pochopitelně pivo, které sem hlavní hrdinové přijeli studovat – konkrétně tedy pivovarnictví. Banálnost celé zápletky je až zarážející. Anna, Leo, ani jejich noví čeští přátelé jaksi nikdy nemají starost o peníze, mají tedy čas řešit nadšení ze všeho, co se v Praze a potažmu Česku vyskytuje, a také svá milostná vzplanutí. Úskalím je, že Anna už má jiný vztah, a to se Stevem, a brání se obnovení své dřívější lásky k Leovi, která ztroskotala na žárlivosti a nedorozumění.
Nutno přiznat, že míru oddychovosti tohoto žánru mohou někteří vnímat čistě jako plytkost. V některých chvílích dochází k nežádoucím komickým momentům. V našich podmínkách ve střední Evropě nepovažujeme příliš za atraktivní, pokud někdo třímá basu piv nebo se neustále labužnicky matlá prsty v pivní pěně. Podotek o tom, kolik Češi včetně nemluvňat vypijí ročně piva, komentují čeští přátelé lakonicky: „My víme.“ Zde mohlo být pro Veroniku Lazorčákovou možná náročné nevpustit do hlasu ani stín ironie. Cizinci poprvé s košíky na houbách, objevující fenomén českého chataření, popis svépomocí vyrobené sprchy a suchého záchoda, kdy si Anna připadá jako v srdci přírody, to vše může působit minimálně úsměvně. Neustálé pití piva je v českém kontextu zpravidla totálním red flag, v Hospůdce v Praze je vášnivý vztah k tradičnímu českému alkoholu něčím naopak velmi sexy.
Další kapitolou samotnou jsou popisy tužby, kterou Anna k Leovi cítí, a to věty jako: „Proč má tělo řeckého boha?“ či „v klíně jí vykvetl palčivý květ touhy“. Veronika Lazorčáková se chopila povinnosti interpretovat erotickou atmosféru i explicitní Annino fyzické vzrušení uvěřitelně. Po celou nahrávku si udržuje lehký tón, jen v případě míst, kdy se hovoří o Annině příteli Stevovi, znatelně zhrubne, a tak vnímáme, že v tomto případě opravdu nemůže jít o tu pravou lásku.
Julie Caplin alias Jules Wake prokázala při psaní románu silnou lokální znalost a do Prahy se vypravila i pozdravit své fanoušky 12. prosince v rámci hojně navštívené autogramiády v pražském Luxoru na Václavském náměstí. Lehkost jejích romancí je ve svém žánru naplněna na sto procent, stejně jako v románu tolik opěvovaná orosená sklenice piva. Cheers.
