Režisérka Klára Vejda Melicharová pracovala s interpretem Janem Vlasákem, který se vžil do role člověka diskutujícího se smrtí a stářím poněkolikáté, vzpomeňme Dr. Alze Miloše Urbana nebo Muže jménem Ove. Společným jmenovatelem těchto figur je mrzoutství, které Jan Vlasák v Pěti přáních dotahuje na mistrovskou úroveň. Tato próza však je napříč smutnému tématu všechno jiné, než smutná, a možná jste tolik naděje v jednom komorním příběhu o několika postavách ještě nezažili. Janu Vlasákovi kromě nutnosti vyjádřit neustálou nakvašenost a chuť se vším jednou pro vždy skoncovat vyvstal nicméně další umělecký problém: a to zahrát bezbřehou bujarost desetiletého klučiny a jeho kamarádky.
A to se mu, jak se nikterak nedivíme, s převahou daří. Jason v jeho podání škobrtá nad obtížnými slovy a místo interpunkce umanutě říká interrupce, svého staršího bratra pana McBridea nazývá s nevinnou neurvalostí Čéče, vzteká se i raduje úměrně svému věku a v jednu chvíli při hraní videohry poznamená hlasem bezvěkého mudrce bolestnou pravdu: „Někdy vás zabijou, i když jste neudělal nic špatně.“ Jasonova kamarádka Teagan a její matka vám svým příkladem zase vysvětlí, jak se svým blízkým věnovat, abychom jednoho dne nelitovali, že jsme tak nečinili dost. Víte, co to znamená S.O.L., což používají mezi sebou jako univerzální slovo podpory, pozdravu i rozloučení? Nedopustíme se zrady na příběhu, když prozradíme, že jde o zkratku slov síla, odvaha, laskavost.
Právě malý Jason je nakonec tím, kdo pomáhá starému člověku najít radost a čerpat z jeho odvahy přát si co nejdobrodružnější věci bez ohledu na jejich dosažitelnost. – I posluchač může díky celému audiodílu nalézt odvahu zamyslet se nad tím, jaká by si on sám přál přání, kdyby tušil, kolik času mu zbývá. Román není prost komiky, jakou je skutečně těžko v motivu o umírání uvěřit. Dobrému naladění i zamyšlenosti prospívá hudba, která zvukově naznačuje odesílání mailové komunikace, ale i jednoduše uvádí do děje repetetivními jemnými melodiemi. Prostřednictvím příběhu nahlížíme na zdánlivě profánní pravdu, že pečovat o druhé a být součástí upřímných vztahů dává životu smysl, a to bez ohledu na to, kolik nám ho zbývá.
