Yuval Noah Harari je izraelský intelektuál, historik a filosof, profesor světových dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autor populárně-naučných publikací, jejichž názvy jsme téměř nemohli neslyšet. Tak například už v díle Sapiens: Stručná historie lidstva pojednává dějiny v takových souvislostech, že jeho výklad nejednoho dokonale strhne. A to, ať už se právě zabývá naší neustávající honbou za slaným a sladkým, zkoumá negativní důsledky zemědělské revoluce nebo ukazuje, jak člověk už před mnoha tisíci lety zásadním způsobem ovlivňoval osudy ostatních druhů.
Audioknižně vyšla publikace Sapiens: Stručná historie lidstva v šestnáctihodinové interpretaci Luboše Ondráčka, který tak měl v roce 2019 příležitost ukázat, jak živě a nenuceně je schopný interpretovat výklad. Z téhož důvodu pak o rok později načetl i další Harariho knihu s názvem Homo Deus, v níž se autor zabývá naopak možnými scénáři lidské budoucnosti. Téhož roku pak v tomtéž hereckém podání Audioteka, v jejíž produkci vyšly i předchozí tituly, vypustila na svět 21 lekcí pro 21. století. Vzhledem k tomu, že jde ale víceméně o zestručnělý obsah předchozích dvou knih, poslouží posluchačům jen za předpokladu, že se dotyčnými dvěma nebudou chtít zabývat.
Nejnovější audiokniha Nexus s podtitulem Stručná historie informačních sítí od doby kamenné po AI už ale nevychází pod Audiotekou, vydavatelem je tentokrát přímo Jan Melvil Publishing, který má na svědomí i všechna Harariho česká knižní vydání. Jde zatím o nejdelší Harariho nahrávku, čítající necelých dvacet hodin poslechu, a autor se v ní zabývá tím, jak jsme jako druh schopni nejen komunikovat ale i spolupracovat v obřích skupinách, aniž bychom ostatní jedince nutně znali.
Tuto myšlenku spolupráce a sjednocení za použití mýtu nebo příběhu už zmiňuje ve své první knize, nyní ji ale rozpracovává s důrazem na mezilidské informační sítě. Pokládá si otázku, co je to vlastně taková informace, zkoumá, jak informační toky utvářely svět od doby kamenné přes kanonizaci Bible až po aktuální vzestup umělé inteligence. Je přesvědčen, že dnešní informační revoluce je radikálně odlišná od těch předchozích a také mnohem nebezpečnější.
Pomyslnou štafetu v interpretaci převzal po Luboši Ondráčkovi tentokrát Zbyšek Horák. Na samém začátku naladí poněkud sarkastický tón – vyvolávající dojem jakési přemoudřelé blahosklonnosti. Takové uchopení text ve svém úvodu sice umožňuje, nicméně nevyžaduje, výsledek proto působí poněkud přehnaně. Naštěstí se tento přístup v řádu minut postupně vytrácí a posluchač může mít opět nerušený, důstojný zážitek.
Brzy se pak ukazuje, že Horák je po Ondráčkovi v četbě Harariho adekvátním následovníkem. Dokáže si udržet pozornost i na takto dlouhé nedějové ploše a přirozeně se zaslouží o to, že si posluchači snadno z výkladu zapamatují stěžejní myšlenky. Tím spíš, že má zvláštní schopnost posluchače přimět, aby mu opravdu důvěřovali – což je ostatně přesně to, co populárně naučná publikace potřebuje.
