Během malé spiritistické seance dojde v tomto příběhu přesně k tomu, na co jsou všichni zvyklí, totiž že stoleček, kolem kterého sedí, začne vyklepávat odpovědi. Tentokrát ale duch předá zprávu, že zemřel kapitán Trevelyan a jeden z účastníků seance brzy onu znepokojivou zprávu potvrdí. Vyšetřování se ujímá jednak kapitánův blízký přítel Burnaby, jednak inspektor Narracott. A pak je tu také snoubenka hlavního podezřelého, která nehodlá nic nechat náhodě, a mladý ambiciózní novinář ženoucí se za senzačním článkem. Tento příběh můžeme znát i ze stejnojmenné televizní adaptace, kde nás ovšem může mást, že případ navzdory předloze vyšetřuje Jane Marplová a celkově má film s předlohou, poprvé vydanou v roce 1931, společnou vlastně pouze výchozí situaci a to ještě ne úplně.
Pro české čtenáře svého času román přeložil sám Jan Zábrana, a byť bystřejší možná zaznamenají tu a tam nějakou tu nepřesnost nebo idiom, který překladateli unikl, je cítit, že Zábrana přistoupil k práci náruživě a podařilo se mu postihnout literární eleganci, hravost a vtip tohoto díla. Díky tomu si můžeme i v audioknižním vydání užít roztomile komické situace, jako je ta s pomalým strážníkem Gravesem: "Neměli bychom něco podniknout?" / "Ehm, podniknout?" / "Ano, podniknout – něco." A díky Otakaru Brouskovi mladšímu, který román zkušeně načetl, si v průběhu více než osmi hodin nahrávky vychutnáme naprosto skvostné dialogy, zahrané jako na divadle – ať už v nich vystupují stará tetička, naivní ňouma nebo konzervativní bručouni. Mezi nejzajímavější charaktery však stále patří novinář Charles Enderby a emancipovaná Emily Trefusisová. Prvoposluchači by mohly Brouskovy výrazné hlasové charakteristiky postav připadat přehnané, ale jistá licence už patří k tomuto druhu literatury i zpracování. Navíc díky tomuto výraznému odlišení je pro posluchače snazší se v tom opravdu štědrém množství postav orientovat.
Nahrávku uvádí a následně rozděluje na jednotlivé kapitoly nebo menší oddíly jemná, melodická hudba stavěná buď na klavíru nebo smyčcových a strunných nástrojích. Působí až pohádkovou tajemností, a to zvláště v pasážích, kdy tóny piana doplňuje metalofon, či podobný perkusivní nástroj.
Celkově jde znát, že s látkou má bohaté zkušenosti interpret i tvůrčí tým pod režijním vedením Daniela Tůmy (ten ostatně stojí i za nahrávkami se slečnou Marplovou pro vydavatelství Voxi). Co se však týče standalone románů Agathy Christie vydaných pod značkou Audiostory, představuje Sittafordská záhada zatím nejradostnější a nejpřitažlivější posluchačský zážitek.
