Milan Lasica (1940-2021) i Július Satinský (1941-2002) byli především autorsky zaměření herci, jejichž improvizační schopnosti jsou – i s víc než čtvrtstoletí dlouhým odstupem – dechberoucí. V rozhlasovém studiu se mezi lety 1998 a 2002 sešli celkem šestatřicetkrát, aby natočili vždy zhruba padesátiminutový dialog na dané téma. Samostatně zatím vyšel v roce 2004 pořad Jak se stát námořníkem (33. epizoda) jako doprovodné CD ke vzpomínkové knize Milana Lasici a Jana Koláře Bledomodrý svet Júliusa Satinského. A nyní se péčí Supraphonu dostává prvních jedenáct dílů tohoto seriálu k starým i novým posluchačům jako audiokniha.
Půdorys pořadu je vlastně až zoufale fádní – jeden nebo druhý z protagonistů nastolí téma, o kterém se pak oba baví. Avšak: Z jiskřivého střetávání dvou tvůrčích intelektů a komických talentů se rodí jeden vtip za druhým, vtip především slovní a absurdní. Přitom nejde o témata, která by na první pohled slibovala třeskutou zábavu (Jak se dožít vysokého věku, Jak se stát hercem nebo Jak je důležitý sluha k prosperitě atd.). A také žádnou třeskutost nepřinášejí, jen chytré, důvtipné a vtipné povídání.
Je přirozené, že takový druh humoru je bytostně spjat s osobnostmi jeho autorů a nebude sedět nikomu, kdo se na něj nedokáže nastavit. A je potřeba přiznat i to, že některé slovní gagy se možná už přežily a působí trochu jako z jiného světa (jde především o několik málo míst, které zavání misogynií), avšak i při vědomí turbulentních změn v náladě společnosti, které naštěstí probíhají, se nejedná o nic, co by bylo potřeba dále problematizovat.
Pořad vznikal v dramaturgii divadelního publicisty Jana Koláře, jednoho z předních odborníků na československé studiové scény, a v režii Jana Němečka, který stojí za nejedním pořadem, který by se dal taktéž zařadit do škatulky inteligentní zábavy. Šťastnou ruku pak měli tvůrci při výběru písniček, které po několika minutách sice dialog přeruší, ale zároveň vhodně doplní. Řada z nich je z autorské dílny Milana Lasici, který byl plodný též jako mimořádný textař, několik z nich zazní dokonce v jeho podání. Autoři neváhali použít ale i píseň Leoše Janáčka (Muzikanti z písňového cyklu Moravská lidová poezie v písních) a pokud jde o české autory, jde především o přehlídku neuvěřitelně vysoké úrovně českého textařského umění reprezentovaného jmény jako Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Dědeček nebo Jan Burian, často se ozve společné dílo Jana Vodňanského a Petra Skoumala.
Pro zajímavost: Na nahrávce je zastoupena i ukázka nové tvorby Jiřího Suchého, písnička K čemu je divadlo v podání jeho a Jitky Molavcové. Jde o mimochodem podaný důkaz, že tato legenda české kultury neztrácí dech a svěžest ani v pokročilém věku: „v divadle jsou kulisy / prokousaný od krysy / pod nápisem sprostým / propocený kostým“.
Zkušený zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer, který nahrávky po technické stránce připravil k publikování, dodal zvuk, na kterém není zub času nijak přehnaně znát. Jistě je možné vzít tuto audioknihu jen jako zajímavý dokument o autorsko-interpretačním sepjetí populární dvojice nebo jako svědectví o sice nedávné, přesto už zapomínané době, v které zastoupené nahrávky vznikaly. Jenže v jejích jednotlivých zvukových souborech je ukryto mnohem, mnohem víc.
