Před mnoha staletími přinesl ďábel na svět láhev, do níž ukryl malého skřítka. Ten má moc splnit tomu, kdo láhev vlastní, jakékoliv přání. Tedy kromě jednoho. Neumí prodloužit život. A kdo zemře dříve, než láhev prodá, propadne ďáblu. Pekelným plamenům se může vyhnout jen tím, že se láhve včas zbaví, ovšem prodat ji lze jen za nižší cenu, než za jakou ji dotyčný sám koupil. A její cena nebezpečně klesá… Pokud ji Keawe koupí za téměř nulovou cenu, jak jednou zachrání svou duši?
Téměř faustovské téma se ve své povídce Skřítek v láhvi z roku 1891 rozhodl zpracovat Robert Louis Stevenson. Tento skotský autor, proslulý zejména díky příběhům jako Ostrov pokladů či Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, se při psaní inspiroval svými zážitky z cest do Pacifiku, kde se nakonec sám natrvalo usadil. Příběh zasadil do kulis Havaje, kterou procestoval o dva roky dříve. Jistou inspirací mu mohla být i jeho návštěva místní nechvalně proslulé kolonie malomocných.
V rozhlase se látky ujal dramaturg Ivan Hubač, který povídku pro účely nahrávky roku 1992 také zdramatizoval. Stejně jako většina ostatních Stevensonových děl, byla v průběhu let i povídka Skřítek v láhvi zařazena do škatulky příběhů pro celou rodinu, či pro děti a mládež. V obdobně laděných pořadech byla v rozhlase také čas od času reprízována, byť se na vlnách častěji objevovala novější verze z roku 2003. Ta se sice drží doslovněji výchozího textu, herecké výkony i celkové pojetí jsou však ve starší nahrávce jaksi velkorysejší, propracovanější. Zatímco tak mladší hra mimo jiné s Jiřím Dvořákem, Iljou Rackem nebo Kamilou Špráchalovou působí místy až uspěchaně, plyne Hubačova verze příjemným tempem, aniž by byla příliš upovídaná či ztrácela na tempu.
Snad je to i díky připsané úloze vypravěče, samotného Stevensona, která bojuje s nedostatkem inspirace a snaží se stvořit povídku o tajemné láhvi. Autorovi v podání Radka Brzobohatého se jeho hrdina Keawe (Otakar Brousek ml.) zjeví nejprve jako nejasný mlžný obrys, postupně ale spolu oba vedou dialog, díky němuž se brzy začnou kontury hrdiny i samotného příběhu rýsovat zcela jasně. A stejně tak přesvědčivě působí i výkony všech zúčastněných interpretů. Kromě výše uvedených dvou hlavních protagonistů se největšího prostoru dostalo ještě Věře Slunéčkové (uváděné pod dívčím jménem Hučínová), dále pak Jiřímu Langmajerovi, Ladislavu Mrkvičkovi, Vladimíru Rážovi či Antonínu Hardtovi. Otakar Brousek ml. zde předvádí poměrně civilní, leč i tak procítěný a přesně dávkovaný výkon, Radek Brzobohatý si naproti tomu v úloze poněkud rozšafného spisovatele dovolil být více expresivní. Jako vždy perfektní Ladislav Mrkvička si v úloze hlučného a přímočarého námořníka získává pozornost posluchačů od první chvíle, zatímco Věra Slunéčková jako hrdinova láska Kokua se ze zprvu trochu upozaděné role dostává víc a víc do popředí až spolu s tím, jak se příběh blíží ke svému vyvrcholení.
Za zvuků jemných tónů havajských melodií spolu s protagonisty proplujeme téměř hodinu trvající rozhlasovou hrou hladce jako spolehlivá bárka domorodců ve vodách, omývajících ostrovní pobřeží. Pro ukrácení dlouhé chvíle v pošmourných předjarních dnech je tato osvěžující a nenáročná hra jako stvořená.
