Autor bude známější patrně spíš těm, kdo se setkali s jeho bohatou novinářskou nebo dokumentaristickou činností, někteří ale možná jeho jméno zaslechli i ve spojitosti s hudbou, která je mu, stejně, jako jeho dvěma bratrům, opravdu blízká. Se starším Gyullou občasně hraje v kapele Trio Romano, se svým dvojčetem Radoslavem – známým pod uměleckou přezdívkou Gypsy – založil již v devadesátých letech jednu z nejprogresivnějších českých rapových kapel Syndrom Snopp, byť na nejzásadnější části její tvorby v následujících letech se již nepodílel.
Ve svém knižním debutu Skutečná cesta ven zachycuje Patrik Banga svou životní cestu od dětství v osmdesátých a devadesátých letech na pražském Žižkově, a s tím spojenými prvními zkušenostmi s rasismem, přes divoké dospívání a cestu na válkou zmítaný Balkán, až k začátku úspěšné novinářské kariéry. Banga na poměrně krátkém prostoru zvládne odvyprávět mnohé příběhy, přiblížit realitu člověka, bojujícího u nás s bezmála všudypřítomným společenským i systémovým rasismem, přičemž na druhou stranu nešetří ani romskou komunitu a bez milosti tepe do té její části, která se stereotypům až tolik nevzpírá. Výsledkem ovšem naštěstí není – jak by se dalo čekat – kniha pro množství témat a obrazů příliš uspěchaná a zkratkovitá, ale naopak publikace svižná, chytlavá, a přesto informačně bohatá, zajímavá a přinejmenším v našem prostoru víceméně ojedinělá. Bangova kniha navíc na jednom konkrétním lidském osudu nabízí obecněji platný pohled na témata, která většinová společnost ráda přehlíží, bagatelizuje, nebo odmítá.
Audiálního zpracování se dílo dočkalo nedlouho po knižním vydání, přičemž interpretace se ujal samotný autor. Jeho vlastní čtení není špatné, je však znát, že není profesionální interpret. Příliš tlačí na pilu, jako by se pokoušel zdůraznit každé slovo, což působí ve výsledku poněkud agresivně. Byť jistý stupeň naštvanosti v projevu knize sluší, ne vždy k ní sedí perfektně. Občas také – zejména na začátku nahrávky – dělá pauzy na ne úplně logických místech a v několika málo případech dokonce vysloví nějaké to slovo obtížněji srozumitelně. Je překvapivé, že tak zkušený režisér jako je Michal Bureš netrval na opravě těchto chybek, a ty tak v nahrávce zůstaly.
Škoda je také, že humornější pasáže občasně nevyznívají tak, jak by měly. Banga v roli autora totiž smysl pro humor opravdu má, avšak pokouší-li se vtipnější momenty převést do zvukové stopy, místy přestávají fungovat. Paradoxně tím, že interpret jejich vtipnost příliš zdůrazňuje, a to nuceným smíchem a mírným přehráváním. Tento neduh naštěstí ve druhé půli nahrávky zcela minimalizuje a odtud znějí jeho humorné glosy (často drsných a nijak humorných situací) mnohem funkčněji. Je vcelku pochopitelné, že u osobní zpovědi chtěli tvůrci docílit autenticity tím, že autor sám knihu načte. A i když má Banga posluchačsky příjemný hlas a svižné tempo jeho projevu je opravdu osvěžující (a je nejspíš největším plusem nahrávky; zde by se mohlo nemálo zkušenějších interpretů inspirovat), nelze přeslechnout, že profesionál by si s jeho knihou poradil o něco lépe. Jistě, výsledek není žádný průšvih a zmíněné chyby lze docela snadno odpustit, protože mnohá autorská čtení audioknih dopadají nesrovnatelně hůře. Nelze však pominout, že k dokonalosti pár kroků chybí.
Jednoznačným plusem nahrávky je též výborná hudba obstaraná již zmíněnou kapelou Trio Romano. Její skladby, použité jako předěly, ve stylu svižné gypsy-jazzové balkánské muziky, svou energičností a nápaditostí nejen baví ale samozřejmě také dokreslují celkovou atmosféru audioknihy. Zajímavostí na okraj pak je, že v kapele – se dvěma dalšími hudebníky – hraje i autorův starší bratr.
Obecně vzato je Skutečná cesta ven dobře udělaná audiokniha, která si právem zaslouží pozornost nejen pro svůj obsah, ale i pro formu audiálního zpracování. Je však škoda, že některé neduhy pramenící z nezkušenosti interpreta se nepodařilo vychytat a opravit.
