V mistrném překladu Jaroslava Vrchlického si dvouhodinovou rozhlasovou dramatizaci můžete vychutnat jako skutečný výběr z hroznů, jehož výsledek zajistily skutečné špičky všech zúčastněných oborů. Oprašme tedy nejprve jméno režiséra Přemysla Pražského, který v Cyranovi z Bergeracu zúročil zkušenosti rozhlasového režiséra střádané od roku 1939, které přičetl ke zkušenostem divadelního a především filmového herce. Průkopník československého němého filmu se například objevil ve vzpomínkovém snímku s hvězdou Anny Ondrákovou,zahlédnout jste ho mohli i v legendárním filmu Kristián v úloze číšníka. Na rozdíl od rozhlasových režijních počinů se většina filmových děl, která režíroval, nedochovala.
Málokdo dnes tuší, že proslulý Cyrano z Bergeracu, celým jménem Hector-Savinien de Cyrano, není jen literární postavou, ale že skutečně existoval – žil v 17. století a byl autorem dramat a románů. V roce 1897 jeho odkaz znásobil Edmond Rostand. Klasické plátno hry, která v době uvedení vynesla Rostandovi Řád čestné legie, orámovala v rozhlase opulentní orchestrální hudba a precizní zvuk uplatněný například ve scénách slovního souboje v divadle, souboje na meče či bitevní vřavy. Cyrana v tomto díle, jak již bylo řečeno, ztvárnil Karel Höger. Roxanu, jeho sestřenici, kterou Cyrano tajně miluje, se ujala Vlasta Fabianová, postavu Kristiána, který Roxanu taktéž obdivuje, ztvárnil Miroslav Doležal.
Karel Höger, jemuž bylo v době natáčení Cyrana 46 let, byl tehdy již natolik etablovaným umělcem, že působil také jako pedagog. Cyrano navíc nebyla jeho první spolupráce s režisérem Přemyslem Pražským, stejně tak s Vlastou Fabianovou tvořili herecké dvojice opakovaně. Představitel Kristiána de Neuvilette, Miroslav Doležal, si šest let před vznikem rozhlasového zpracování v Cyranovi zahrál v Národním divadle, a to hraběte de Guiche. V rozhlasové verzi v úloze tohoto Cyranova, respektive Kristiánova soka v lásce uslyšíte v podání Václava Vosky. Mlsnou a úplatnou Roxaninu průvodkyni – dueñu ztvárnila Jaroslava Drmlová.
Příběh vztahu odehrávající se především v dopisech pozoruhodně rezonuje se současností, v níž velkou část milostných dialogů realizujeme online. Cyrano splývá se svým sokem Kristiánem, který při dvoření využívá jeho pisatelských schopností a důvtipu. Jakožto umělec Cyrano obětuje vlastní štěstí a vyživuje svým talentem lásku, jíž se sám zříká ve prospěch zbožňované Roxany a Kristiána. Hra v citlivém přebásnění Vrchlickým přímo bují exaltovanými vášněmi a i v pouhé písemné formě má potenciál rozplakat, z poslechu pak přímo prýští dojetí, jako bychom byli přímo na místě, svírali na prsou dopis milence padlého v boji a četli z něj. Jde zejména o závěrečnou scénu, v níž v klášteře Roxana odhaluje pravou tvář lásky, které zasvětila život, aby se s ní musela v téže chvíli rozloučit. V této scéně Högerův hlas křehne, láme se a nakonec utichá. Sedmdesát let uplynulých od vzniku nahrávky neubralo zrnko na naléhavosti tragické lásky, naopak jako starožitný šperk získalo punc vznešenosti a majestátního mistrovství.
