Jen co jsem zatleskal, že se na (mém oblíbeném webu) Audioteka.cz objevil ve zvukové verzi magazín Forbes, dozvěděl jsem se, že do světa poslechů má vstoupit i investigativní týdeník Respekt. Ještě před samotnou informací, že se tak stane, to, když mi zrovna Forbes hrál z iPhonu, jsem si na sen o zvukovém Respektu vzpomněl. Hm, ale udělat nahrávku na měsíčník je přeci jen jiné než ji dělat týden co týden. Ačkoliv rozený optimista, vyhodnotil jsem splnění svého snu jako bláhové a nereálné. A už za chvíli se o přesném opaku dozvídám z Twitteru. Přichází radost.
Srovnávat nesrovnatelné
Ti, kdo četli dojmy z poslechu Forbesu, ví, že jsem pěl chválu na zvuk a držel se při zemi v případě magazínu jako takového. Vím, že porovnávat Forbes s Respektem co do obsahu nedává smysl. Nejenže vycházejí každý v jiné periodicitě, ale – a to především – jsou svojí povahou časopisy naprosto odlišné. Jenže osobní preference zde říct můžu. Jsem na svém blogu. Respekt čtu už několikátý rok, předplácím zas a znovu. A i když se objevily chvíle, kdy jsem kvůli informační dietě zvažoval, zda jej neodstřihnout (to abych se méně zabýval děním v politice), zůstal jsem mu věrný a zůstal jsem spokojený. Vlastně více než to.
Nemá konkurenci
K Respektu jsem si našel (stálou) cestu ve chvíli, kdy přesedlal z papíru na svázaný časopis. To bylo tehdy, kdy jsem Týden přestal číst kvůli plochosti a Reflex kvůli zárodkům bulváru (ty už úspěšně do dneška vyrostly a jsou v hezkém jinošském věku). A tehdy – a zvláště od převzetí do rukou Erika Taberyho – si myslím, že Respekt nemá u nás konkurenci. Ne snad, že by náš trh byl tak prázdný, ale v Respektu se spojuje odvaha hledat a ptát se, schopnost i složité problémy popsat srozumitelně (ale ne zjednodušeně až hloupě), pracovat a ctít kontext a v neposlední řadě se neomezovat pouze na politiku, ale na svět jako takový.
A teď si k tomu obsahu připočtěte ještě i flexibilitu co do vnímání technologických novinek. Verze pro iOS je výtečná, chvíli jsem zkoušel i tu pro Kindle, nyní přichází spolupráce s Audiotékou. Respekt prostě žije.
Nastražit uši
Zkrátím to. Jestliže u Forbesu jsem prostě byl hlavně rád, že je to první magazín ve zvuku (koupil jsem si i druhé číslo, zvědavý, jestli mu tedy nebudu přeci jen dávat šanci), u Respektu jde vpravdě o naplněné přání. Mluvené slovo poslouchám často a rád. O audioknihách, které na Audiotéce.cz najdete, píši pravidelně a ještě pravidelněji je vstřebávám. A společnost mi dělá pár vybraných podcastů (doporučuji hlavně Svět ve dvaceti minutách). Respekt jsem četl týden co týden, jen jsem jej občas nestíhal. A to se teď má šanci výrazně změnit. Při cestování, ale také při pohybu, nebo když chci dát klid očím, můžu Respekt taky číst – ušima.
Jakub Hejdánek nemá sice v hlase takové charisma jako Michal Gulyáš, na čtení Respektu se ale výborně hodí. A hlavně: má naprosto ideální způsob interpretace. Čte dostatečně rychle na to, abyste neměli dojem, že se čas zastavuje, ale dostatečně klidně na to, abyste mohli informace a fakta vnímat a zpracovávat. Veronika Bajerová, která se s ním střídá (načetla kratší texty), má příjemný hlas, ale s rychlostí je to horší. Chvílemi využívá funkci pauz, ale mnohem častěji jako by snad chtěla rychle dočíst, protože jí pojede vlak. Měla by zpomalit a vnímat citlivěji text kvůli důrazům ve větách.
A i když mi přišlo ještě před týdnem nemyslitelné, aby se někdo trápil týden co týden s načtením Respektu, opak je pravdou. Respekt do toho šel. Uvidí se, zda bude o zvukovou podobu dostatečný zájem. Já budu jen doufat, že ano.
P.S.: Zajímavé je porovnání zvukového Forbesu a Respektu. Zatímco u Forbesu jsem chválil rozhovor, protože ty bývají v magazínu tím nejlepším, audio Respekt je vynechává, neboť – jak vlastně dost logicky tvrdí Erik Tabery – načítat rozhovor je nesmysl…
