Hlas herce a režiséra Lukáše Hlavici si už mnoho let můžeme spojovat jak se společenskými prózami Josefa Škvoreckého, tak s jeho detektivním dílem, na němž se podílel s Janem Zábranou. Společně tito čeští autoři napsali triptych románů, které se soustředí na osoby kolem detektivní kanceláře Ostrozrak a které postupně Český rozhlas od roku 2020 natáčel coby četby na pokračování. Zatímco Vraždu pro štěstí interpretoval Martin Preiss a Vraždu se zárukou zase Michal Bumbálek, trilogii završil jednohlasou četbou Vražda v zastoupení ve vlastní režii ostřílený Lukáš Hlavica a Radioservis nahrávku vydal roku 2023.
Tou dobou už měl ale Hlavica na kontě nejednu četbu ze Škvoreckého díla. Ostatně pod režijním vedením Aleše Vrzáka už v roce 2007 interpretoval velice citlivě nahrávku nejspíš nejznámější Škvoreckého krátké prózy Legenda Emöke. Tuto tříhodinovou nahrávku pak vydal Radioservis o pět let později a jde bezesporu o jeden z klenotů mezi záznamy mluveného slova. Podobně jako Legenda Emöke se i Škvoreckého román Mirákl zabývá tématem přitažlivosti, lásky, ale i víry – a v tomto případě i svobody či nesvobody věřit.
V rozsáhlém románu z roku 1972 s podtitulem Politická detektivka, byť je základem kriminální zápletka spjatá s vraždou venkovského faráře, jde především o otázky ideologie, lidského poznání, náboženství a s ním spojeného zázraku. Ostatně autor zde vychází z událostí takřečeného číhošťského zázraku z jara 1949. Na druhou stranu díky postavě Smiřického ani tentokrát není próza prostá milostných pletek – povětšinou se studentkami –, hrátek i komiky. Hlavicovu četbu režíroval tentokrát Vlado Rusko a Český rozhlas Vltava uveřejnil první díl četby sedmadvacátého září 2024, tedy přesně na výročí Škvoreckého narození.
Hlavica, který už v roce 2008 pro Český rozhlas četl ze Smiřického dobrodružství prózu Konec nylonového věku a o rok později román Zbabělci, obojí v režii Aleše Vrzáka, má zvláštní cit pro autorovu skvěle vyváženou nadsázku i vypravěčskou lehkost, která stojí v protikladu k pohnutým osudům těch, s nimiž se dějiny nemazlily. V porovnání s předchozími nahrávkami Smiřického příběhů je však Hlavica v Miráklu nejspíš nejpokornější. Ostatně Smiřický s časem vyspěl a krom trablů se studentkami jej tíží výrazně hlubší otázky než dříve.
Styl Hlavicovy interpretace se tak dá snad nejlépe přirovnat k četbě již zmíněné Legendy Emöke. A je nutno dodat, že v rámci třiceti dílů četby na pokračování, kterou letos v březnu Radioservis vydal audioknižně, podává Hlavica vynikající výkon, k němuž – jak lze doufat – se budou posluchači opakovaně i po letech vracet. A nezbývá než doufat, že časem bude mít tentýž herec příležitost načíst i Inženýra lidských duší či další autorova díla.
