Autor v knize z roku 2020 (u nás vydalo Argo v roce 2021) funkčně propojuje slovenské reálie s místní lidovou povídačkou o větrnici – podivné stařeně, která se zjevuje za větrného počasí a každého, kdo se jí podívá do tváře, „dostane“. V zajímavě zkombinovaném příběhu pak Karika pracuje s narativními prostředky detektivky, přičemž se nebojí využít také s mysteriózní či hororové prvky. Závěr navíc okořeňuje filozofickými úvahami nad bytím a nebytím.
Hlavní příběhová linka je velice jednoduchá. Jeden obyčejný účetní najde na opuštěném parkovišti autokameru. Ze zvědavosti si pustí záznam, ale šílená jízda dvou rybářů mu nedá spát. Rozhodne se zjistit, co se za ní skrývá. Společně s kamarádkou Ninou a jejím přítelem Gabem se vydává na ještě šílenější jízdu po Slovensku a Polsku. Dvě třetiny knihy Smršť se nesou v duchu mysteriózní detektivky s přesahy k hororovému žánru. Tempo vyprávění je doslova vražedné a nutí recipienty číst (poslouchat) dál a dál, protože vzhledem k několika překvapivým dějovým zvratům nutně potřebují vědět, jak to celé dopadne. Pak ale nastává zlom a zbytek textu se nese spíše ve filozofickém duchu. V úvahách nad lidskou existencí, nad tím, co je reálné a co ne a nad tím, a jak velkou moc může mít lidská mysl. Tato žánrová nesourodost znatelně vystupuje především v audioknižním zpracování, které letos vyšlo pod hlavičkou vydavatelství Tympanum.
Doposud v češtině vyšly audioknižní verze čtyř Karikových knih u třech různých vydavatelů (Trhlina u Radioservisu, Strach a Tma u OneHotBook a Smršť u Tympana) a v interpretaci různých narátorů. Víckrát, konkrétně dvakrát, se v rámci tuzemské produkce s Karikovým textem setkal pouze Vasil Fridrich, který kromě Tmy načetl právě i Smršť. Fridrichovu projevu se nedá nic vytknout. Narátor od počátku nasazuje svižné tempo, jehož rychlost interpret přizpůsobuje samotnému textu. Jedná-li se tedy o vyprávění šílené jízdy Slovenskem, nabírá jeho klidný a vyrovnaný projev na rychlosti, ne však na úkor srozumitelnosti. Naopak ve filozofičtějších pasážích čte pomaleji, aby posluchači měli dostatek času všechny úvahy vstřebat. Herec dokáže, stejně jako Karika, výborně balancovat mezi racionálním přístupem a počínajícím šílenstvím, které nabírá na obrátkách ve chvíli, kdy se k hrdinům blíží větrnice a oni dostávají se pod vliv halného. Fridrichův projev je natolik sugestivní, že se recipienti nebudou moci od poslechu odtrhnout. Jeho vyprávění je zkrátka dostane, tak jako všechny podle povídačky dostane větrnice.
Režisér a zvukový mistr Nikolaj Ivaskiv odvedl dobrou práci, nicméně při čištění nabraného zvuku mohl být přece jen trochu pozornější. Občas mu unikly různé parazitní zvuky jako je mlaskání nebo polykání. Zároveň je ale nutné jedním dechem dodat, že v tomto případě se to k výsledné audioknize jaksi hodí. Přesně to totiž dokresluje atmosféru a vervu, s jakou interpret text načetl. Vasil Fridrich je tak pro Karikův příběh obrovskou přidanou hodnotou, a to i ve filozofickém závěru, jehož interpretace vyžaduje pochopení textu. Škoda jen, že se čtenáři a posluchači na konci nedočkají nějakého překvapivého rozuzlení, které by reflektovalo žánr a především směr, jakým se ubíraly první dvě třetiny Karikovy Smršti. Ale to už je spíš úvaha pro literární recenzenty.
