Dick Francis, vlastním jménem Richard Stanley Francis, sloužil za války u RAF, poté se prosadil v sedle dostihových koní jako žokej. Ve své branži patřil mezi celebrity, jezdil dokonce koně samotné Alžběty, královny matky. Po několika ošklivých zraněních ukončil kariéru a sepsal své paměti Sport královen (1957). Její úspěch mu zajistil pozici dostihového korespondenta pro významné noviny a záhy vedl i k napsání prvního detektivního románu. Smrt favorita vyšla poprvé roku 1962 a našla skulinu na trhu detektivek. Od té doby vydával Dick Francis jednu knihu ročně a držel se v ní mustru, který si stanovil ve své prvotině z řad fikce.
Hrdinou všech jeho příběhů byl mužský protagonista, který měl co do činění s dostihy, ať už šlo o jezdce, majitele koní, vyšetřovatele Jockey Clubu, nebo pilota přepravní společnosti. Veřejným tajemstvím bylo, že mu při psaní významně pomáhala jeho manželka Mary, koneckonců sám čas od času říkal, že jméno na obálce je vlastně pseudonym, složený ze jmen obou z nich – Dick představuje domácí podobu jeho křestního jména a Francis náleží jeho ženě. Po smrti své ženy v roce 2000 napsal několik knih spolu se synem Felixem, který v psaní detektivek pokračuje i po otcově skonu sám (audioknižní vyšly u Témbru nahrávky Puls a Krize).
Úplně první audioknižní francisovky ale vyšly v době, kdy boom audioknih teprve nastával, a to v dramatizované formě u Radioservisu (Hrozba, Motiv koní). Po výše uvedených titulech jeho syna Felixe se v loňském roce fanoušci konečně dočkali prvního nezkráceného románu Dicka Francise Cena krve, který pro Témbr načetl Marek Holý. Stejného vydavatele má i aktuální novinka Smrt favorita, která sice je prvním příběhem z řady, ale za pozdějšími autorovými knihami nijak nezaostává.
Jako interpret byl tentokrát zvolen Václav Rašilov. Tento majitel velmi libě znějícího hlasu je znám především z dabingových studií, a na rozdíl od svého staršího bratra Saši se zatím v audioknižním světě (s výjimkou několika dramatizací a dramatizovaných četeb) neobjevil. Snad i proto se pod režijním dohledem Daniela Tůmy herec do desetihodinové četby pustil s poněkud menší jistotou. Krásná barva jeho hlasu od první chvíle zaujme, pomalé, místy váhavé tempo ale vzápětí leckoho trochu zklame. Od detektivky, byť na dnešní poměry vcelku poklidné, je oprávněné očekávat trochu svižnější projev. Ten se skutečně později dostaví, zejména v akčnějších scénách a především v dialozích, kde je Rašilov suverénní, delší vypravěčské party ale občas přimějí recipienta sáhnout po byť jen mírném zrychlení nahrávky v přehrávači.
Je to škoda, protože kdyby se Václavu Rašilovovi podařilo přenést živost a jiskru, kterou ukazuje v dialozích, i do více popisných částí textu, byla by jeho interpretace bezchybná. Pečlivě se soustředí na výslovnost, nešumluje, jemně ale precizně odstiňuje jednotlivé charaktery. Věty moduluje přirozeně a tak pomalejší tempo možná některým posluchačům ani nebude tolik vadit. Jeho výkon rozhodně není tragédií, za jakou by se dal označit výše zmíněný Puls, při jehož četbě měla interpretka Simona Babčáková potíže s frázováním a uchopením delších souvětí, vyplývajícím z jejích takřka nulových zkušeností s interpretací knih. Na plný počet hvězd to ale tentokrát není. Napínavé předloze, perfektně ladící a bohaté hudební složce a melodickému hlasu interpreta tu zkrátka ještě kousek k dokonalosti chybí.
