V případě této nové audioknihy je však nutno zpozornět; za mikrofon totiž usedl Lukáš Hlavica, herec a několik let již také profesionální rozhlasový režisér, který už několikrát dokázal, že je schopen nejen precizního hereckého výkonu, ale také analytičtějšího myšlení režijního. Nový titul nakladatelství AudioStory si tedy zaslouží naši pozornost a hlubší rozbor.
K samotnému Fuksovu textu netřeba mnoho slov. Spalovač mrtvol je jeho opus magnum, k němuž se kvalitativně přiblížil ještě Pan Theodor Mundstock, Myši Natálie Mooshabrové či Nebožtíci na bále (hle, další tipy pro vydavatele audioknih!). Živočichopis podivného zaměstnance krematoria pana Kopfrkingla, milujícího a oddaného manžela a laskavého člověka, z něhož se vlivem neblahých okolností stává vraždící monstrum, je českému publiku dostatečně známý. Můžeme se jen dohadovat, nakolik je Spalovač mrtvol zintenzivněným obrazem Fuksova vlastního dětství v rodině nepříliš srdečného policejního úředníka, v níž si poprvé uvědomil svou odlišnost.
Jaký však doopravdy je hlavní antihrdina Fuksovy novely? Je to už od počátku zrůdná mysl, kterou nacista Willi Reinke dožene k übermenschskému šílenství? Je to prostoduchý člověk, který se nechá týmž zmanipulovat? Nebo jde o jakéhosi tragigroteskního Švejka moderní doby, který si ve zvráceně vykloubených časech zachraňuje vlastní krk předstíranou úslužností? Nebo maniakálního spasitele, osvobozující duše dobrých lidí tím, že zahubí jejich tělesné schránky? Fuksův text tyto otázky klade v poklidném tempu nekomplikovaných vět. Čtenář je však od prvních řádek vtahován, ba uchvacován a nelítostný závěr je odzbrojující, ač jej očekává či dávno zná.
Při posuzování nové audioknihy se nelze samozřejmě ubránit srovnání s filmovým zpracováním v režii Juraje Herze. Díky hereckému umění Lukáše Hlavici a režii Jindřišky Novákové lze hovořit o rovnocenných uměleckých dílech; každé z nich však buduje tichou hrůzu spalovačova pozvolného šílenství jinak. Zatímco Herzův Spalovač mrtvol stojí na děsu zobrazovaném v surrealistických a groteskních vizích, podtržených kamerou Stanislava Miloty, která pomocí „rybího oka“ deformuje mrtvolně rybí obličej Rudolfa Hrušínského a klíčové scény dramatu ukazuje v jakémsi přízračném dance macabre, Hlavica jako interpret postupuje jinak. Hororová působivost jeho podání spočívá v klidné a nevzrušené četbě. Nejotřesnější scény jsou tu podány v nezměněné intenzitě, až by mohly méně soustředěnému posluchači uniknout. Dojde-li Hlavica k závěrečným scénám Spalovače, prostě Kopfrkinglovo šílení oznámí, sdělí je až něžným, sladkým hlasem, jako by vyprávěl pohádku dětem. Zároveň posluchači předkládá svým výkonem cosi, co bychom mohli nazvat anatomickou studií či psychologickou analýzou pana Kopfrkingla. Je v tom obrovská herecká kázeň, kterou se udržuje ve stejné poloze, nikoliv herecká neschopnost variability – tu prokázal minimálně v Preusslerově Čarodějovu učni. K hrubším tahům svého hlasového štětce se uchyluje především ve scénách s vedlejšími postavami; obhrouble pokřikuje nešťastný manžel hloupé ženy, která mu na boxu vyčítá, že tu teče krev; úlisným hlasem ovíjí pana Kopfrkingla gestapák Reinke.
Hudba Daniela Tůmy využívá různé motivy – od židovské písně přes tibetské názvuky až ke klavírní tingltanglové odrhovačce. V některých kapitolách děj dokresluje, jindy se staví do kontrastu k němu.
Fuksův a Hlavicův Spalovač mrtvol je jedním z nejzajímavějších titulů letošního audioknižního trhu.
