Chtělo by se říct zrůdný příběh sepsaný vzletným jazykem.
Kontrast mezi zrůdností a vzletností se podařilo zachovat i v právě vydané audioknižní verzi, kterou má režijně i vydavatelsky na svědomí velmi zkušená Jindřiška Nováková. Ta nahrávku rozdělila do čtrnácti kapitol, které svou délkou a uzavřeností připomínají rozhlasovou četbu na pokračování. Každá je uvozena buď dramatickou, či zdánlivě veselou hudbou, předznamenávající pověstný klid před bouří. Už prvotní hudební motiv je předzvěstí příběhu s hororovou atmosférou. Na jednu stranu působí hudba libě, stejně jako Fuksův jazyk, na druhou stranu napovídá zmíněné hrůznosti děje.
Režisérka, či spíše scenárista Jiří Seidler se dopustili určitých úprav v textu, posluchač tedy nedostává nekrácenou verzi. Podobné zásahy mohou mnohdy poslechovému zážitku pomoci a i ve Spalovači jsou provedeny tak citlivě, že na vyznění příběhu nic nemění a posluchač může nabýt dojmu, že v četbě nic nechybí. Přispívá k tomu i sugestivní výkon Lukáše Hlavici.
Hlavica Spalovače nečte, on ho prožívá a rozehrává jeho charakter na plné obrátky. Pracuje správně s důrazy ve větách, s temporytmem a dynamikou. Román v jeho podání není pouhou četbou, ale spíše hudebním dílem. Stejně jako si ústřední postava vodí své blízké jak loutky, vodí podobně i Hlavica své posluchače. Vizuálně možná není možné Rudolfa Hrušínského překonat, auditivně je ale Hlavica jeho rovnocenným partnerem.
Doufejme, že audioverze Spalovače mrtvol dokáže toto dílo rehabilitovat a přivede k poslechu ty, kteří se z jakéhokoli důvodu zdráhali Fukse číst. Vnímavého posluchače příběh i přednes jistě zaujme a po celých pět hodin nahrávky nepustí. Znalci knižní předlohy snad objeví v Hlavicově interpretaci další nepoznaný rozměr.
