Nastěhuje se k příteli doktorovi, kde dostává nápad uvařit jed, coby účinný nástroj k ukončení svého utrpení. Anebo to s tím jedem nakonec bude úplně jinak? To se dozvíte z poslechu audioverze vtipné humoristické novely Stará dáma vaří jed Arto Paasilinny, kterou v listopadu vydalo nakladatelství OneHotBook.
Než se dostaneme k samotné audioknižní nahrávce, je třeba uvést, že se nejedná o první auditivní zpracování předlohy. V roce 2006 vznikla rozhlasová četba na pokračování v režii Hany Kofránkové, s Blankou Bohdanovou a Jiřím Lábusem. Její nevýhodou bylo, že text Paasilinnovy knihy byl zredukován zhruba na polovinu. V roce 2011 měla pak v pražské Viole premiéru dramatizace Staré dámy, kterou lze vnímat částečně jako divadlo, částečně jako scénické čtení. Autorkou této divadelní dramatizace byla Jitka Škápíková, režie se chopila Lída Engelová a v představení dodnes excelují Naďa Konvalinková, Lilian Malkina a Jan Zadražil.
A právě jména Jitky Škápíkové a Jana Zadražila jsou spojnicí mezi představením ve Viole a právě vydanou kompletní audioknihou. Zatímco úloha Jana Zadražila zůstává stejná – je interpretem, Jitka Škápíková „povýšila“ na režisérku audioknihy. Druhou interpretkou se stala herečka Milena Steinmasslová.
Režie audioknihy je promyšlená. Pasáže týkající se mužských postav a obsahující hlavně mužské dialogy interpretuje Jan Zadražil, ty ženské pak Milena Steinmasslová. V místech, kde se střetávají, se herci v četbě střídají po malých úsecích a účelně se tak doplňují. Nejde v pravdě o četbu jako takovou, Škápíková občas nechává oba interprety hrát, takže když se v knize nachází například rozezlený monolog, nebo part plačící ženy, je v tomto duchu interpretována i nepřímá řeč, týkající se té které postavy, v té které emoci. To je velmi osvěžující prvek.
Vlastně by audioknize nebylo takřka cokoli vytknout, zvlášť ne zkušenému Janu Zadražilovi, který si četbu naprosto užívá. S vervou a plným nasazením předčítá i Milena Steinmasslová, z poslechu je ale znát, že s audioknihami nemá tak bohaté zkušenosti jako její mladší kolega. Je u ní patrné občasné zaváhání, třeba před názvy chemických sloučenin, či nadměrné množství dramatických pauz, které poněkud brzdí spád knihy. Herecky je ovšem Steinmasslová excelentní. Emotivní roviny jsou i u ní velmi uvěřitelné a sugestivní, na čemž má jistě zásluhu i jistá režijní ruka.
Nemalou roli zastává v audioknize hudba – místy idylická, jindy působící jako jakýsi úšklebek, bluesové rify dotvářejí atmosféru pěkně šlapajícího příběhu. Bezmála šest a půl hodinovou nahrávku zhltnete díky ní a především díky práci herců a režisérky doslova na posezení.
