V roce 2010 načetl Jaroslav Rudiš pro Tympanum a Labyrint své Nebe pod Berlínem, za něž získal v roce 2002 cenu Jiřího Ortena. Ano, už tehdy byla jeho tvorba úzce spjata s kolejovou dopravou, ať už mluvíme o metru, tramvajích či vlacích. A už tehdy bylo patrné, že Rudišova interpretace dodává jeho textům intenzivně autentický, nezaměnitelný ráz a dokáže na posluchače přenést ono klukovsko-pábitelské nadšení, se kterým se po letech můžeme setkávat znovu a znovu.
Jednak proto, že zmíněné Nebe pod Berlínem se letos dočkalo knižní i audioknižní reedice (tentokrát v distribuci Labyrintu a Supraphonu), jednak, proto, že se přinejmenším v rámci přiznaně autobiografických (nebo alespoň autofikčních) próz Rudiš opět vrátil k interpretaci. Tentokrát v produkci vydavatelství OneHotBook, počínaje Návodem k použití železnice, vydaným v loňském roce. Zde bylo znát, že režijní zkušenosti Michala Bureše a jeho pevné vedení Rudišově interpretaci svědčí. O to přirozenější a suverénnější (v pozitivním slova smyslu) byla pak jeho interpretace svého nejnovějšího vyprávění s názvem Vánoce v Praze.
To se začíná na Štědrý večer na pražském hlavním nádraží. Rudiš přijíždí, aby se setkal s přáteli, těm se ovšem nemůže dovolat, a tak se začíná křehce magické putování Prahou i vlastními vzpomínkami na to, jak se kdysi ztratil, jaké lidi i místa v hlavním městě znal… A nebyl by to Rudiš, kdyby svůj příběh nezalidnil zvláštními, až pitoreskními postavičkami, které možná tak trochu jsou i nejsou. Opět, jako dříve v románu Potichu, získávají značnou úlohu tramvaje, důležité jsou ale také hospody, jako ta U Černého vola na Malé Straně. A když se k tomu přidá muž se zářící hlavou, kterému se říká Kafka, dále pak Pražský král nebo krásná Stella, vdova po řidiči tramvaje z Milána, je jasné, že ta dlouhá noc ze čtyřiadvacátého na pětadvacátého prosince bude krásná, svým způsobem lyrická, stejně jako Rudišův vypravěčský styl, a hlavně plná zázraků.
Jen něco málo přes hodinu dlouhou nahrávku českého překladu Michaely Škultéty velice citlivě a s veškerým pochopením pro atmosféru té jedné noci i autorova díla doplňují zvukové samply nočního města, jednoduchá, nostalgická hra na klavír, nebo pro změnu na akordeon. Pocit z poslechu je tak intenzivně vánoční a přesto, což se musí tvůrcům nechat, bez stopy kýče.
