Projekt manželka, čili první část Tillmanova románového vyprávění, se k našim uším díky vydavatelství OneHotBook dostal už v roce 2020. U posluchačů zaznamenal značný úspěch a je proto trochu s podivem, že vydavatelství čekalo téměř šest let, než dalo vzniknout zvukovému vydání dalšího románu Graema C. Simsiona – tentokrát s názvem Projekt potomek. Jak už názvy napovídají, druhý román totiž víceméně bezprostředně navazuje na děj románu předchozího – od událostí uplynulo pouhých deset měsíců. A kdo byl hodně zvědavý a nedočkavý, mohl si Projekt potomek během těch let čekání přečíst v knižním vydání, které je na českém trhu už víc jak deset let.
Simsion nám opět předkládá vyprávění svérázného, velmi disciplinovaného a také značně společensky neobratného profesora genetiky Dona Tillmana, kterému se – jak ostatně tušíme – v předchozím příběhu úspěšně podařilo opatřit si družku. Co jej čeká v Projektu potomek, nejspíš není třeba složitě vysvětlovat. Problém je, že rodičovství se započalo nevyzpytatelnou náhodou a tedy úplně jinak, než jak ho Tillman metodicky promyslel. Navíc je hrdina zdrojem série komických karambolů, které se snaží před nastávající matkou svého dítěte více či méně úspěšně tajit, aby ji vyvaroval zbytečnému stresu. Což ostatně vede jen k dalším eskapádám.
Je třeba říct, že Jan Zadražil vypravěčskou roli v tomto případě zvládá bravurním způsobem. Je kouzelně uvěřitelný a Tillman, který měří kostičky zeleniny pravítkem a na zeď koupelny zaznamenává schéma průběhu „jiného stavu“, tak díky němu v mysli posluchačů ožívá. Don je upřímný, laskavý, jen je často až příliš upřímný, a především příliš systematický. Rozhodně mu však nechybí invence. A ono odhodlání i nadšení pro realizaci toho kterého řešení se Zadražilovi daří výborně dostat do interpretace románu.
Toto audioknižní vydání s sebou však na druhé straně nese i jistá úskalí, která nejspíš částečně vycházejí z toho, že od předchozí audioknihy uplynulo tolik let. Jednak při navazujícím poslechu posluchače prakticky okamžitě trkne nestejná výslovnost. Například Claudia, dříve „Klaudia“, je nyní z nepochopitelného důvodu „Klódie“. Stranou, co je správnější – v případě audioknižních vydání dvou na sebe navazujících románů, jde o velmi rušivý element.
Rozpaky může budit i hudební složka. Zatímco v Projektu manželka šlo o melodie komponované za použití mnoha nástrojů, které zakončovaly kapitoly v duchu klubové či místy až karnevalové hudby, v případě Projektu potomek jde z hlediska audioknižní hudby o experiment s ruchy, hracími skříněmi, starým piánem a (snad) midizvuky. Některé jingly jsou nápadité, jiné možná až rušivé. Především však budí otázku, proč ani zde nebyla zachována kontinuita a jakási jednota. Příběh přece není tak jiný, aby potřeboval tolik nepodobné pojetí hudby.
Projekt potomek opět velmi pěkně přeložila Jana Jašová a v režii Markéty Jahodové může zpestřit chladné předjarní dny mnoha posluchačům, kteří mají pocit, že jim dělá problémy vyrovnat se s chaosem. Trampoty budoucího táty s poruchou autistického spektra totiž nejsou jenom groteskou, ale i svědectvím o láskyplné ochotě ke změně a hledání rovnováhy, což ostatně podporuje i Zadražilova interpretace.
