Nejednoznačnost světa pro malé posluchače

Důmyslné, vtipné, ale i nenásilně naučné básničky ve sbírkách Milion melounů (2011) nebo Tetovaná teta (2015) ideově i kvalitativně navazují na rozsahem skromný, ale genialitou olbřímí odkaz Emanuela Frynty a jeho Písniček bez muziky a řadí se k podobným pracím Jiřích Dědečka a Weinbergera. Její pohádkové knížky jsou již mnoho let osobitým ohlasem tradičních vyprávění (například veršovaný debut O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, 1973) i původními důmyslnými příběhy: Asi nejznámější budou Pohádky z Větrné Lhoty z roku 2008, které původně vznikly jako náměty ke stejnojmennému Večerníčku, v němž se neodmyslitelně spojily s hlasem Heleny Růžičkové.

Zároveň je Daniela Fischerová od nepaměti kmenovou autorkou na poli mluveného slova, zejména jako tvůrkyně celé řady rozhlasových her. Je proto poněkud s podivem, že komerční nabídka jejích prací ve zvukové podobě je poměrně skromná. A je naopak potěšitelné, že se k těm několika titulům nyní přidává další, který převádí do luxusní zvukové podoby její prózu s prvky dobrodružného vyprávění i science fiction Strakaté uši a sušení padouši.

Bláznivá próza kombinuje spoustu motivů od vynálezu písma a vynálezu rýmu (což se obojí uděje jakoby mimochodem, když si hlavní hrdinka, pravěká dívka Sojka z kmene Strakatých uší na začátku knížky odskočí do lesa „na malou“) přes ohledávání lidské spirituality a dokonce i možností jejího zneužití (to zase prostřednictvím postav šamana Tě Péra a jeho nástupce Tě Pírka), ba dokonce (v příběhu kosmických vyhnanců z planety FAFO) jisté tázavé poučení o (lidské) společnosti a jejím rozvrstvení.
 

Knihou se vinou dvě stužky epických příběhů, které se v druhé polovině protnou a provážou: to když flotila vysušených padouchů vyslaná z domovské planety zbůhdarma do vesmíru přistane nedaleko sídlišť Sušených uší umístěných kamsi pod horu Blaník (a pokud vám to něco připomíná, pak jde samozřejmě o motiv z oblíbeného Stopařova průvodce po galaxii). Podobné výpůjčky (navíc notně dotované vlastními originálními nápady) však ničemu nevadí: originalita a přínosnost veškerého psaní Daniely Fischerové pro děti totiž spočívá především v nezvykle kreativní, až geniální práci s jazykem. Stylistická bohatost je neustále doplňována slovním humorem („Únoskyně je moc dlouhé, budeme jí říkat Ňufinka.“) i poměrně velkou dávkou neologismů („bačtitíři“ jako zkomolenina blanických rytířů, „kokolinky a blabudy“ jako názvy květin apod.), výsostné postavení hrají přívlastky a přirovnání, nezřídka překrásně zvukomalebná („břichaté mraky“, „nejmizernější mizera“, „pampeliščí žluté vlasy“, „žhářka lhářka“ atd.).

Režie nahrávky, za kterou stojí gigant OneHotBook, se ujala zkušená Natália Deáková, která už předloni pomohla na svět jiné audioknize Daniely Fischerové, a to důvtipnému vykreslení principů zla v pohádkovém příběhu Vúdúlínek, který načetl výtečný Ivan Trojan. Toho u mikrofonu tentokrát vystřídal neméně skvělý Petr Čtvrtníček, který se rozhodl číst se svou osvědčenou směsí zaujatého vyprávění a sympatického odstupu. Výjimečně a opatrně dávkuje herecké prostředky jako osvěžující prvek v jinak „jen“ dokonale převyprávěném příběhu. Jeho obvyklý velmi dobrý výkon příhodně nedoplňují žádné velké hudební plochy, jen kratičké jingly. Ve zvukově perfektní nahrávce si tak lze vtipný i hluboký text užít bez jakéhokoli vyrušování a necelé tři hodiny poslechu uplynou jako voda.