Vlastně by se dalo říct téměř vražedná série. Dokáže Sherlock uchopit případ za správný konec a zostudit policejní inspektory Lestradea a Gregsona? A dostane se vrahovi spravedlivého trestu?
Studie v šarlatové vycházela jako román na pokračování v roce následujícím po jejím dokončení, tedy 1887. Jde o první knihu, ve které se postava Sherlocka Holmese objevila. Ačkoliv Doyle původně nezamýšlel napsat o Holmesovi celou sérii knih, stvořil ve svém hrdinovi legendu, která přetrvává dodnes.
Doyle napsal pouze čtyři romány, z nichž si jen Pes Baskervillský udržel nesmrtelnou popularitu až dodnes. Ostatní tři knihy, včetně Studie v šarlatové, byly vždy jakými dvojromány – kriminální zápletku vystřídal dobrodružný příběh z Ameriky nebo Indie, který objasňoval pozadí zločinu, přičemž se zpravidla vracel o desítky let do minulosti. Tato retrospektiva často zabírá srovnatelnou plochu, jako detektivka, takže čtenář občas zapomene, že nečte klasický dobrodružný román, ale příběh knihu se Sherlockem Holmesem.
Radioservis teď přichází s vydáním zkrácené verze Doyleova prvního holmesovského románu. Rozhlasová hra Studie v šarlatové vznikla v roce 1989 a režisér Karel Weinlich zvolil za hlavní představitele Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Excentrický detektiv při své premiéře vystupuje jako bohém, jemuž nedělají vrásky na čele ruce potřísněné kyselinou, povážlivá spotřeba kokainu, natož plazení se po zemi s lupou. Všech těchto výstředností Doyle v dalších dílech Holmese postupně zbavuje a postavu celkově uhlazuje. Právě pro své výstřední chování se Kaiserovi podařilo oživit Holmese tak, že nepůsobí nepřirozeně, zatímco udivenému Jiřímu Lábusovi se daří držet projev přiměřeně tak, aby celá hra nespadla do parodie a udržela si pouze lehký dojem nadsázky. Ani věk protagonistů nepředstavuje problém, protože ačkoliv si většina lidí představuje dvojici jako starší úctyhodné pány, v studii v šarlatové, kdy se Holmes a Watson seznámili, jim je kolem třiceti let.
Do jedné hodiny nahrávky se podařilo vměstnat pouze kostru detektivního příběhu, posluchači jsou tak ochuzeni o westernový příběh, který zločinu předcházel. O pozadí vražd se nedozvíme nic, což působí trochu jako hluché místo, naznačení větší, než jen mezi řádky, by podpořilo logický vývoj příběhu. Jakožto detektivnímu příběhu však dramatizaci nic nechybí. Napětí odlehčuje špičkování mezi oběma inspektory a narážky, které k nim Holmes trousí, jakožto zástupcům policie, která si bez něj neví rady. Sherlock sice neví nic o sluneční soustavě ani o politice, zato ze stop vydedukuje víc, než si umí Watson a s ním i ostatní přítomní vůbec představit. Navíc tyto důkazy prezentuje lehce se samozřejmostí, jako by mluvil o rutinních věcech. Ústy Oldřicha Kaisera působí Sherlock tak akorát jako sebevědomý floutek a bohémský génius, kterým přinejmenším v prvních příbězích Holmes byl.
V pořádné rozhlasové hře nesmí chybět ani bohatý hudební doprovod. Tady se o něj postaral Miroslav Kořínek a celkem se mu podařilo navodit atmosféru starého Londýna. Ani herecké obsazení není nezajímavé. Kromě ústřední dvojice se můžou posluchači těšit i na plejádu dalších známých jmen. Tomáš Töpfer a Jiří Samek si v roli inspektorů přímo libují – jeden je okázale sebevědomý a druhý spíše udivený. Z dalších jmen pak uslyšíte například Janu Synkovou či Petra Pelzera.
Pokud chcete zkompletovat svou sbírku dostupných dramatizací detektivek se Sherlockem Holmesem, pak jejich úvodní případ rozhodně nesmíte vynechat. Doposud se totiž na trhu v jiné, natož kompletnější, adaptaci neobjevil. Herecká dvojice Kaiser a Lábus zde nepůsobí nijak nepatřičně, protože již tehdy byli mistry v oblasti mluveného slova.
