Hit letošního květnového Světa knihy přišel nyní díky vydavatelství OneHotBook i ve zvukové verzi. Čtenářský zážitek obohacující inkoustově nafialovělé ilustrace Jaromíra 99 ale v případě audioknihy zastoupily hlasy herců a hereček, kteří se desítky povídek stejného počtu autorů a autorek ujali. Stojí za pochvalu, že nechybí ani předmluva výmluvně nazvaná Vyhnané dějiny, plně využívající potenciálu autorské interpretace. Díky zkušenostem z podcastu Přepište dějiny jde v případě publicisty Martina Gromana i historika Michala Stehlíka o poslouchání příjemné. Také úvodní povídka Jaroslava Rudiše Sarajevo těží v audiu víc z interpretačního vkladu, než z výstavby děje. Pavel Batěk v režii Michala Bureše se železničářského příběhu chopil ze všech kolegů nejvíce herecky, s lehkostí a nadhledem. Talentovaný mladý herec Matěj Převrátil následně provází posluchače s neustále přítomným humorným pomrkáváním povídkou Petry Dvořákové Oh Gott, to je ale haluz, ukazující rozmary a rozměry lásky v časech, kdy hranice mezi Moravou a Rakouskem byla jen čarou na mapě. Po tomto zřejmě nejzábavnějším příspěvku do sbírky atmosféra ochladne. Ze slunných nížin okolo Znojma nás totiž Petra Klabouchová přenese na zasněžené šumavské vrcholky, kde měl život zcela jinou dynamiku, a místní obyvatelé roztroušených stavení byli zoceleni úklady přírody. Mimo jiné o hrůzostrašně vyhlížejících umrlčích prknech, lemujících tuto krajinu, vypráví svým šepotavým, kontrastně něžným hlasem, Ivana Uhlířová.
Autorka Marie Hajdová přispěla do souboru povídkou o mladé lásce Hlasy jara, kterou přesvědčivě načetl Aleš Petráš. První polovinu příběhů pak uzavírá Leoš Kyša, který zřejmě zrovna chyběl, když se četlo zadání. Jeho Kamarádi jsou vším, jen ne rájem z názvu knihy. Přesto, či právě proto, však patří Kyšova střílením nabitá povídka z prvních dní mladého Československa, bojujícího o své hranice a existenci, k posluchačským vrcholům sbírky. Může za to jistě i naprosto přesná interpretace Jana Zadražila v režii Hynka Pekárka.
Silný je i následující příběh Mandl Jakuby Katalpy v podání Tomáše Drápely (režie Natália Deáková), v němž se místní statkář stíhaný traumatem z války rozhodne vypořádat s „taliánským přivandrovalcem“. A zatímco Michal Vrba ve svém Elbemannovi staví drobný lidský život plný útrap do opozice nezbytně bezohledných zájmů vzkvétající republiky, Michaela Klevisová už v povídce Moje budoucnost maluje mnohem temnějšími barvami na plátno zastíněné nastupujícím hákovým křížem. V prvním případě se za mikrofon posadil Martin Zahálka, ve druhém Barbora Váchová. David Jan Žák pak sice na chvíli odvrací myšlenky na dobu temna díky klukovskému dobrodružství Bukanýři Šumavy aneb bezejmennej klub Mladýho hlasatele v pojetí Kryštofa Bartoše, závěrečný Čas raků Kateřiny Tučkové tvoří skutečnou i symbolickou tečku za Sudetami jako místem, kde by snad mohl být ráj. Divoký odsun a trauma z válečných i poválečných dob symbolicky odnáší až čas a vlny řeky Thaye, omývající trosky vesnice Mušova pod hladinou Novomlýnské nádrže.
Že mělo nahrávku na starosti více režisérů a možná i zvukařů, prozrazují drobnosti na úrovni kaněk na stránkách papírové knihy. Někde to jsou zvukově občas nevyčištěné šumy v pozadí, šustění oděvu na židli se vrtící interpretky, či ponechané nádechy a mlasknutí v místech, kde mohly být s klidem vystřiženy. Závěrečné povídce by slušely hudební předěly v místech střídání časových rovin, stejně jako tomu je u předchozích textů. A zatímco většina povídek (čest výjimkám Pavlu Baťkovi, Matěji Převrátilovi ) by snesla o něco svižnější tempo interpretace, Kryštof Bartoš naopak hlavně zpočátku trochu příliš tlačí na pilu. Byť jde o vyprávění malého horlivého kluka, práce s dynamikou vyprávění Jana Zadražila ukazuje, že méně prostředků je někdy pro vyniknutí podstaty sdělení více.
S obdobně pojatou povídkovou sbírkou přišli ve OneHotBook už vloni, kdy tucet Kafkových povídek pod názvem Od Ortelu k Doupěti načetlo devět herců pod vedením pětice režisérských osobností. Doufejme, že se nějaké dočkáme i v budoucnosti.
