Krátce před Vánocemi dostane David nahrávku zachycující psychický záchvat jeho sestry, která si nedlouho poté vzala život. David nedokáže záznam pustit z hlavy a i když ho přítelkyně Veronika přemlouvá, aby ho okamžitě smazal, má stále pocit, že je v něm ukryto něco víc, a snaží se tomu něčemu porozumět. Netuší ale, co všechno tím rozpoutá.
Filmový režisér a scenárista Jan Vejnar, který stojí za oceňovaným filmem Přišla v noci nebo televizním seriálem Vlastně se nic nestalo, si v rozhlasovém hororu Šum pohrává s tématem umělé inteligence a rozvojem moderních technologií, přičemž hlavní roli zde hraje zvuk. V posledních letech vzniklo hned několik audiálních hororů, které zvuk staví na roveň ději a činí ho vlastně jednou z postav. Vzpomeňme například na rozhlasový podcast Neklid nebo audiodramata Dům a Anima z produkce Audiotéky – zvuk/hlas/šum jsou u těchto titulů prostředkem k rozpoutání šílenství a skrývá se za nimi mnohem více, než by se na první pohled (poslech) mohlo zdát. Ze stejného ranku je i audiohra Šum, přičemž zde ještě navíc vynikne spojení s hrůzu nahánějícími možnostmi AI.
Režisér Radim Nejedlý si plně uvědomoval problematičnost příběhu a s tím související herecké interpretace. Hercům je totiž velice často partnerem právě zvuk, respektive onen titulní šum. Reagují na něj, hrají s ním či se na něj odvolávají, takže při natáčení jim často chyběl herecký partner. Přesto režisér dokázal herce vést tak, aby byli ve všech směrech uvěřitelní. Do hlavních rolí obsadil Viktora Kuzníka, který mimochodem ztvárnil i hlavní postavu v již zmíněném podcastu Neklid, a Annette Nesvadbovou (jednu z hlavních hereček filmu Přišla v noci) – dva mladé neoposlouchané hlasy, o nichž v audiotvorbě zcela jistě ještě hodně uslyšíme. Kuzníkův David osciluje mezi paranoiou, posedlostí a racionalitou. Interpretův lehce nervózní projev skvěle působí na posluchačovy receptory strachu a vyvolává v nich chvění. Veronika v podání Annette Nesvadbové projde během jedenapadesáti minut obrovskou proměnou a herečce se povedlo věrohodně ztvárnit všechny polohy její postavy (záměrně zde neprozrazujeme více). Zajímavostí také je, že režisér Radim Nejedlý do rolí reportérů a moderátorů obsadil skutečné rozhlasové reportéry. To je zcela znatelně slyšet na jejich zpravodajské dikci, jejíž prostě sdělovací styl je pro herce velice těžko napodobitelný. Obsazení těchto rolí skutečnými zaměstnanci rozhlasu tak posiluje autenticitu dramatického příběhu a nutí nás ptát se, zda něco z toho přece jen není pravda.
K tomu samozřejmě přispívá i zvukový design. Za zvukem jako takovým stojí Samuel Sochatzi, finální zvuková podoba je pak dílem Ondřeje Gáška, který je zároveň i autorem hudby. V sound designu se pracuje s nervózními hudebními motivy, které se skvěle snoubí se strašidelným záznamem a podivnými zvuky. Dohromady pak vyvolávají úzkost a tísnivý pocit, jako by vás někdo sledoval. Audiohra Šum a jí podobné výše zmíněné tituly dokazují, že nepřítomnost vizuálního vjemu může být přednost, protože zejména u audiálních hororů a thrillerů posilují sugestivitu prostředí, které vás doslova pohltí.
Horor Šum byl k poslechu na webu rozhlasu zdarma k poslechu až do 9. března, koncem března pak nahrávka vyšla jako audiokniha pod hlavičkou Radioservisu. Pro lepší zážitek doporučujeme poslech se sluchátky.
