Obrovská vlna zájmu o detektivky především švédských autorů se ale zvedla po vydání knihy Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy. Živen nadšenými zprávami ze zahraničí i dostatečnou mediální podporou, rostl prodej českého překladu mnohem výše než bylo dosud obvyklé. Dnes u nás vycházejí vedle Larssona také detektivky Jo Nesbøa, Henninga Mankella, Harriho Nykänena, Liselotte a Sørena Hammerových, Åsy Larssonové nebo Larse Keplera.
Poslední jmenovaný, přesněji řečeno jmenovaní, neboť pod pseudonymem Lars Kepler publikují manželé Ahndorilovi, je autorem série kriminálních příběhů s ústřední postavou komisaře Joony Linny. Po dvou knihách, Hypnotizér a Paganiniho smlouva, vyšla nedávno v českém překladu třetí, Svědkyně ohně. Současně také jako nekrácená audiokniha. Tento obchodní model, který je v zahraničí docela běžný, se u nás začíná uplatňovat zatím zvolna. Před časem byl podobně vydán Jonassonův Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel a bude jistě zajímavé sledovat, jak současný prodej knihy a audioknihy osloví čtenáře, jak jej vyhodnotí prodejci a zda budou v tomto trendu pokračovat.
Svědkyni ohně přeložila, stejně jako první dvě knihy Larse Keplera i celou slavnou trilogii Milénium, Azita Haidarová. Lze-li hodnotit bez znalosti originálu, je český překlad dobrý – kniha nepostrádá napětí a rytmus, dialogy jsou přirozené. V tomto kontextu je ale třeba zmínit nedostatek, který hrozí obecně všem audioknihám, totiž nepřesná nebo zcela špatná výslovnost cizích výrazů. Zatímco čtenář ji řešit vlastně vůbec nemusí, posluchač je v tomto směru odkázán zcela na interpretaci předlohy. S chybami ve výlovnosti se můžeme setkat hned u několika audioknih, tak zásadní jako u Svědkyně ohně to snad ale nebylo nikdy. V dostupných švédských zdrojích je totiž jméno Joona Linna vyslovováno jako Jóna nikoli Jůna, jak zní celou českou audioknihou. Buď tedy platí nějaké podivné pravidlo o čtení skandinávských jmen v češtině nebo došlo k podcenění přípravy a ke zbytečné chybě, která audioknize škodí.
Prozrazovat cokoliv z příběhu by bylo vůči posluchačům nekorektní, to se u detektivek prostě nedělá. Snad tedy lze napsat jen, že Svědkyně ohně ctí pravidla žánru a nabízí dokonce i několik lahůdek milovníkům kriminálních klišé (komisař je na počátku příběhu na dovolené, místní policisté nemají rádi vyšetřovatele z hlavního města, hlavní hrdina je z případu odvolán, stále ho však řeší na vlastní pěst, aby nakonec vše odhalil sám, atd.) Naštěstí autorská dvojice Lars Kepler nabízí slušně vystavěný příběh s logickým rozuzlením, ale především skvělou atmosféru téměř po celou dobu vyprávění.
S napětím a rytmem příběhu umí výborně zacházet i herec Pavel Rímský, který celou patnáctihodinovou audioknihu načetl. Jeho přirozený hlasový výraz se k charakteru Joony “Jůny” Linny hodí dokonale, ostatní postavy jsou dobře rozeznatelné, jejich nálady uvěřitelné, děti a ženy v jeho podání nepůsobí nijak směšně. Pokud se audioknižní podoby dočkají i další knihy Larse Keplera, Rímský je jistě jejich vhodným interpretem.
Technickému zpracování je tentokrát bohužel nutno vytknout rušivé šustění papírů, které je slyšitelné zejména ve sluchátkách. Použitá předělová hudba byla vybrána vhodně, snad by ale bylo lépe nepoužít tolik různých motivů. Zcela nepochopitelný je však hudební předěl mezi 15. a 16. kapitolou, který se prolíná mluveným slovem a zní spíše jako z příběhu o útočících marťanech než ze severské detektivky. Jde nejspíše o předěl mezi prvním a druhým diskem s nahrávkou, to ovšem není pro posluchače, kteří audioknihu zakoupili na jiném nosiči, vůbec patrné.
