Titulní příběh si režisér Petr Adler v roce 1980 vypůjčil ze sbírky Muzikální Sherlock autora Ilji Hurníka. Ten, jakožto nejen spisovatel a dramatik, ale především hudební skladatel a pedagog, zapojil do holmesovských příběhů výrazně linku múzickou, kterou Doyle podle něj příliš nerozvíjel. S neskrývaným nadhledem a parodizujícím humorem seznamuje ve své sbírce čtenáře i posluchače s holmesovými případy, které Doyle vynechal. Symfonie s úderem kotlů je volně inspirovaná Haydnovou Symfonií č. 94 G dur „S úderem kotlů“. Právě tu má spolu s menším orchestrem nastudovat jako výpomoc i Sherlock Holmes, ovšem inkognito. Detektiv-hudebník posluchači v úvodu předvádí nadbytek sebevědomí a o poznání méně hudebního nadání, čímž týrá světoznámého dirigenta Yawayogu. Ten vzápětí zmizí a na Holmese tak zbyde úkol pomoci policii s vyšetřením toho, co se přihodilo.
Práce se zvukovými stereo efekty, vícehlasé pasáže hudebního souboru a celkové zvukové a hudební pojetí nahrávky, to vše se opravdu podařilo. Pokud se posluchač navíc naladí na vlnu autorova humoru, je vše rovněž v pořádku. Kdo však očekává Holmese klasického, skládajícího z jednotlivých střípků přísně logické řešení problému, bude nejspíš zklamán. Podezřelých s motivem je tu sice přítomno dost, ovšem ne všechny detaily mají nějaký význam a na konci tak vše do sebe nezaklapne tak jako u Doyla. Pro autora bylo důležitější vytvořit hudební detektivku než klasický příběh s hledáním stop a důkazů proti podezřelému. Josef Kemr jako Holmes souzní s textem, ale jako typického Velkého detektiva jej označit nejde, stejně tak i Svatopluk Beneš se jindy v roli Holmese cítil lépe než zde jako Watson. Navíc oba hrdinové jsou jaksi v příběhu potlačeni, což je způsobeno i nedoylovským způsobem vyprávění. Přitom v o rok starší dramatizaci Demonstrace profesora Wyara ze stejné sbírky oba pánové prakticky neodejdou ze scény a posluchač si tak užije mnohem více z typického Holmese. A to aniž by přestal být cítit nadhled a humor Ilji Hurníka. Navíc Otakar Brousek jako Holmes a Watson Jiřího Červinky evokují v posluchačích klasické zpracování Psa baskervillského ze šedesátých let, které patří k tomu nejlepšímu, co může zvukový Sherlock Holmes nabídnout. Bohužel, Demonstrace profesora Wyara zatím k poslechu a ke koupi není.
Druhá povídka na CD volně navazuje na dva soubory 15 případů Sherlocka Holmese poprvé a podruhé, které mimo jiné připomněly povídky, jež před zhruba třiceti lety vznikly pro pořad Meteor. V nich autoři Rudolf Čechura a Miroslav Šlapal vytvořili zvláštní holmesovský svět, ve kterém je oběma hlavním hrdinům přes stovku a řeší tak zločiny ve velmi pozdním důchodu. V archivu rozhlasu se zřejmě nedávno podařilo sfouknout prach z povídky Sherlock Holmes a akvárium (dříve holmesology zmiňované jako Případ s LSD), která doposud unikala nejen vydání, ale i reprízám ve vysílání. Dílko zřejmě patří do starší série ze 70. let, kdy vedle Holmese Svatopluka Beneše účinkoval jako Watson Jaromír Spal. V příběhu nejde o odhalení identity pachatele, ale jeho usvědčení. Čechurovy příběhy, známé také z komiksové podoby ze Čtyřlístku, si dokázaly pohrávat s jemným a přímočarým humorem, aniž by úplně zakrývaly naučný a v tomto konkrétním případě i výchovný charakter povídky. Kromě nového příběhu, bez nějž by série nebyla kompletní (možná však stále ještě některý zapomenutý příběh na své znovuobjevení čeká), si posluchač užije i kompletní úvodní a závěrečnou melodii, která k tomuto cyklu prostě patří.
Doylovy příběhy inspirovaly mnoho následovníků a je zajímavé, jak si každý z nich toho svého Holmese trochu upravil. Je na každém posluchači, jestli dá přednost tomu s hlavou v oblacích od Ilji Hurníka či tomu se zálibou v akvaristice. Uniknout by pravověrným holmesovcům neměl ale ani jeden.
