Jindra Sochor je citlivý a poctivý kluk, kterému momentálně moc nejde učení a k tomu trpí hrubiánskou výchovou svého otce i častými domácími hádkami. Rozhodne se k zoufalému kroku – uteče z domova s vidinou života na ulici. Během náhodné cesty tramvají se mu zalíbí název čtvrti, v které dosud nikdy nebyl, a proto zde vystoupí. Místo, na kterém se ocitne, připomíná slavnější Stínadla, i když zde chybí onen prvek zlověstného tabu a ústřední hlavolam zde střídá společenská hra zvaná Fan-Tan, kterou zde hrají snad všichni.
Jindra nalezne v Řásnovce inspiraci k vyřešení svých problémů a návratu domů, ale také zde najde místo, kde může být sám sebou. Foglar vystavěl příběh kolem budování klubu Stráž Řásnovky, který Jindra spoluzaloží a který si – což je Foglarův sympatický evergreen – dá za cíl udržovat ve čtvrti pořádek a spravedlnost. A tento cíl bude brzy podroben ostrému testu: ve sporu o autorství Fan-Tanu, jehož výrobu chystá jistá továrna, totiž hodlá vynálezci hry Tondovi Menčíkovi slávu a honorář vyfouknout spolužák Hřivnas a na klubu bude obstarat o tom, kdo Fan-Tan vymyslel, důkaz.
Foglarovy příběhy mají vždy dvě roviny, kdy se na pozadí většinou náramně napínavého příběhu odehrává zápas jednoho a občas i několika hlavních hrdinů o nalezení vlastní pozice ve světě, který se zpočátku jeví nepřehledný, zlý a nepřátelský. Foglar dokládá, že uspět ve světě je možné a že k tomu vede cesta přes jistou sebedisciplínu a možná pokoru. Přesto se ani zdaleka nejedná o žádnou novou verzi pietistické dystopie typu Karafiátových Broučků: stejnou měrou, jakou Foglarovi hrdinové pěstují vnitřní i vnější kázeň, si také uvědomují důležitost spravedlnosti i prostého faktu, že sebou nesmí nechat orat. Tak jednoduché a zároveň celkem hluboké může poselství beletrie být – a to i přes veškerou naivitu a zjednodušování, které k Foglarovým textům neodmyslitelně patří.
Tajemná Řásnovka nespadá mezi nejznámější či nejpopulárnější autorovy knihy, ale spolu s (rovněž pozdním) Dobrodružstvím v Zemi nikoho se řadí k těm nejlepším. První zvuková verze Řásnovky vznikla už v roce 1995 v Českém rozhlase, kdy se četby v seriálu pěti patnáctiminutových epizod ujal Alfréd Strejček. Text byl významně zkrácen, přesto mu specialista na dětskou a mládežnickou dramaturgii Jiří Hromádko dokázal zachovat kromě základní dějové linky i atmosféru, k čemuž pořadu dopomohla i hudba velkého Foglarova obdivovatele, kytarového virtuosa Štěpána Raka.
Kompletní nezkrácená audiokniha však vychází až nyní, a to jako další příspěvek do sbírky zvukových foglarovek z produkce nakladatelství Albatros, která tak už čítá deset titulů načtených vesměs vynikajícími interprety. Po Davidu Matáskovi, Matouši Rumlovi nebo Vojtovi Kotkovi se tentokrát za mikrofon posadil Marek Holý. Těžko bychom hledali někoho zkušenějšího než tohoto původem brněnského herce a jednoho z pilířů pražského Divadla na Vinohradech. A pokud se ke zkušenosti přidá i talent a poctivé řemeslo, je na kvalitní posluchačský zážitek zaděláno.
Holý zprostředkovává Foglarův text sice se slyšitelným zaujetím, ale také přesně, rytmicky a srozumitelně, v podstatě jako by se jednalo o partituru k hudební produkci a on mistrovsky ovládal hudební nástroj. Velmi podobný výkon už předvedl ve Zdivočelé zemi Jiřího Stránského, dalšího českého autora s mimořádně přesně nastaveným morálním kompasem.
Albatros svůj nejnovější foglarovský počin opět vybavil velmi čistým zvukem a Holého vyprávění opatřil velkoryse znějící hudbou na koncích kapitol. Necelých sedm hodin trvající audiokniha se tak stává dalším hezkým zážitkem, který rozhodně není určen jen pro pár zasloužilých nostalgiků. I po všech těch letech, která uplynula od prvního vydání, a po všech často turbulentních společenských změnách totiž toto Foglarovo dílo navzdory zastaralým reáliím funguje jakožto dobrodružný i mravoučný román víc než dobře.
