Jde o knihy Tak to bylo, tak to je… a Járo, kakao, přičemž audiokniha nese název první jmenované. Nahrávka byla pořízena ve studiu S Pro Alfa, které se donedávna věnovalo pouze přípravě dabingu. V režii Gabriely Osvaldové obě knihy interpretuje herec David Matásek, což není volba náhodná – dva roky působil ve Fanánkově vedlejším projektu Hagen Baden. Snad i díky tomu nepozbývá četba na autentičnosti.
V první knize Fanánek vzpomíná na své dětství, dospívání v 80. letech, na vznik Tří sester a končí na počátku divokých 90. let u vzniku prvních alb. Kniha druhá je pojata jako koncert, kdy autor vybrané písně zasazuje do patřičného kontextu, nejčastěji historek, které se staly inspirací pro vznik té které písně. Zatímco první kniha má tvar sevřenější, druhá je psaná velmi volně a asociativně. U vědomí lidovosti a humornosti textů Tří sester, posluchač z počátku nejspíše netuší, co od Fanánkových knih čekat. Jedinou jistotou je snad nekonečný mejdan s nadmírou piv a jiného alkoholu, plný bizarních historek. Jak milým překvapením ale je zjištění, že knihy jsou psány nesmírně vtipně a tak živě, že vás četba, v tomto případě poslech, doslova pohltí. Posluchači jsou vtaženi do všech těch pitek, podvratných akcí a koncertů, ti senzitivnější pak dokonce pociťují intenzívní chuť na pivo. Natolik je četba sugestivní.
Pro ilustraci stylu a úrovně humoru je možno uvést například zmínku o moderátorovi Miloši Skalkovi (horlivý Miloš Skalka slyšící na indiánské jméno Ostrý obraz a jasný zvuk), velmi vtipný je i popis snahy vyzískat na otci-vědci první magnetofon (kdy se se projevila Fanánkova chytrost a rafinovanost), či označení sousedky sledující televizní seriály termínem „dýtlařka“. Co ale už tak dobře naladěného posluchače doslova rozseká, je popis koncertu na chmelové brigádě, kdy učnice namísto hudební produkce nábožně sledují seriál Plechová kavalerie.
S Fanánkem si připomeneme třeba i před Listopadem nutné přehrávky kapel, či divoké podnikání počátku 90. let, opomenuty nezůstanou ani zmínky o skupině Orlík, což asi pro Davida Matáska, tehdy v kontroverzní skupině působícího, nebylo úplně snadné interpretovat. Snad k nejvtipnějším místům knih patří Fanánkovo líčení situací podobně jako ve filmovém scénáři, v audioknize navíc umocněné Matáskovým záměrným přehráváním. Obecně lze říct, že si Matásek s četbou poradil se ctí – jeho projev je velmi svižný, autentický.
Je třeba ocenit i režijní nápad každou kapitolu uvozovat úryvkem ze „sesterských“ písní, byť střihy jsou často dost neumělé a první knize lze vyčíst omezený výběr úryvků. V Járo, kakao už ale jsou správně užity ty písně, o kterých autor píše. Tady ale spatřuji jiný nedostatek: režijně by bylo lépe, kdyby písně zazněly v interpretaci Tří sester a nikoli, aby jejich texty recitoval Matásek. Obzvláště u písně Průša působí takový postup jako nechtěná parodie Nedělní chvilku poezie. To je ovšem jen drobný kaz na jinak zdařilé audioknize, kterou lze doporučit i těm, kteří nejsou fanoušky skupiny Tři sestry. I oni si v ní něco najdou, i oni se pobaví.
Mimochodem, text této recenze vznikl ve dnech, kdy se Fanánek dožívá životního jubilea. Tedy, připíjím mu na zdraví s přáním, ať mu to ještě dlouho zpívá, skládá a píše.
