Desetidílná rozhlasová Trhlina vznikla v ostravském studiu podle překladu Jiřího Popiolka, v úpravě Evy Lenartové a v režii Simony Nyitrayové. Na Dvojce Českého rozhlasu jsme ji mohli slyšet koncem loňského května a pak ještě nějaký čas i na internetovém iRadiu. Dříve ale než došlo k jejímu vydání na CD, dostala se k audioknižním posluchačům nahrávka jiná. Slovenský Ikar ve studiích OneHotBook připravil a na CD i digitálně vydal nekrácenou verzi Trhliny v původním jazyce. Není bez zajímavosti, že audioknihu režijně obstarala rovněž Simona Nyitrayová, která tak po své rozhlasové příležitosti dostala možnost pracovat i s původním literárním textem a slovenským interpretem (byť zvučného českého jména). Aktuálně tedy v česko-slovenských podmínkách máme možnost poslechnout si mysteriózní horor z pohoří Tribeč ve dvou verzích: nekrácené slovenské a upravené české. S klidným srdcem lze doporučit poslech obou, neboť každá umožní sledovat stejný příběh z trochu jiného místa.
Rozhlasová česká Trhlina je proti své neupravené verzi více dynamická, dobře rytmizovaná a o poznání kratší. Přestože nemůže (a ani nechce) obsáhnout celý Karikův text bezezbytku, nebude mít její posluchač pocit, že o něco zásadního přichází a jen tu a tam ho zaskočí drobná nejasnost padající na vrub rozhlasové úpravě. Občas zaskřípe český překlad, lépe řečeno nedostatečná lokalizace, což má za následek zbytečné připomenutí původního jazyka předlohy. Přednes Josefa Kaluži může posluchačům připadat možná dokumentárně strohý – jeho vyprávění je spíše komentářem reálných událostí, a ani v přímých řečech a dialozích se interpret příliš nerozehrává. Tento přístup ale prohlubuje pocit opravdovosti a jde tak po smyslu Karikovy knihy.
V úvodních scénách příběhu využívá rozhlasová četba jemné prvky dramatizace. Tehdy Kalužu doplňují Norbert Lichý a David Viktora, jejichž zkreslené hlasy zaznívají jakoby ze starých gramofonových desek. Tyto sugestivní pasáže přispívají ke zvýšení napětí a je škoda, že zůstaly ojedinělé – v dalším textu by se našlo několik míst, kdy by bylo vhodné podobné prvky využít. Svůj podíl zastávají i opakující se hudební a zvukové motivy.
Trhlina je poplatná žánru a nejednomu posluchači, který odmítne akceptovat jeho pravidla, může připadat její děj prostý a chování postav naivní. Prvoplánovitost příběhu, stejná jako u legendární filmové Záhady Blair Witch, se neztratila ani s rozhlasovou úpravou. Díky spojení řemeslně dobře napsaného textu s chytře provedenou rozhlasovou úpravou, dostávají milovníci napětí přesně to, co vyžadují.
Zájemcům o nekrácenou Trhlinu ve slovenském jazyce doporučuji recenzi Tomáše Macháčka s názvem Mystifikace nebo neuvěřitelná skutečnost?
