František Kotleta představil postapokalyptickou trilogii, která sestává z knih Spad, Poločas rozpadu a Rázová vlna v letech 2016 až 2017. V zápětí se pod hlavičkou stejného vydavatelství, Epochy, vynořily z nádrže radioaktivního odpadu také audioknihy. S přihlédnutím k tomu, že první úkol plukovníka Michálka obnáší převoz cenné zásilky z Prahy do Brna, tedy místa, jehož název běžný Pražan není schopen vyslovit, musel se role vypravěče ujmout někdo z tamních.
Epocha vsadila na rozhlasového matadora Borka Kapitančika. Spad byl pro něj jednou z prvních „velkých“ audioknih, ale zatímco v pohádkově laděném Psu jejího veličenstva ze stejného roku se jeho drsný a poněkud nakřáplý hlas se specifickou dikcí nesetkal s pochopením, pro roli plukovníka Michálka jako by se narodil. Tahle kombinace sedla jako plynová maska na vyholenou lebku. Borek Kapitančik se stal Davidem Michálkem.
Jeho projev je dostatečně svižný na to, aby nezačal nudit, a i když text není přečten s takovou rozvážností a pečlivostí jako jiné audioknihy, k této se prostě hodí. Je to jako by plukovník Michálek seděl s vámi nad plecháčem něčeho, co vzdáleně připomíná pivo, a vyprávěl zážitky z cest.
První díl trilogie, Spad, je poměrně přímočarou rubačkou v kotletovském stylu v postapokalyptických kulisách zdevastovaného Česka. Díky jeho poměrně uzavřenému konci jej lze poslechnout jako jednohubku bez dalších souvislostí. Pokud se však pustíte do druhého Poločasu rozpadu, třetí Rázové vlně neuniknete. Poločas totiž končí takovým cliffhangerem, že se vám protočí prázdné věnečky v revolveru. Kotleta vás přitom vyvede z pohodlí brněnského tábora, kde dokonce teče teplá voda, a protáhne přes půl Evropy od Polska až po vzdálený kout Ukrajiny. A možná ještě dál.
Jednotný ráz si zachovávají znělky mezi kapitolami, které s trochou dobré vůle znějí tak, jak by zněly nástroje, které byly schopné apokalypsu přežít. Co se ale díl od dílu mění, jsou úvody do kapitol. V první knize je obstarávají úryvky z japonských novin Hokkaidó Šimbun Press, ve druhém jsou to japonská přísloví, ve třetím poučky z Hagakure: Knihy samuraje. Ta hraje důležitou roli i v samotném příběhu, je kodexem cti pro jednu z postav a předznamenává závěrečnou scénu knihy a vlastně i celé trilogie.
Fanoušci Kotletovi často vyčítají příliš nízký stupeň „kotletovitosti“ v této trilogii, jako by jejich oblíbený autor vyměkl. Pro ty, kteří se s jeho tvorbou zatím nesetkali, nebo se obávají přílišného násilí v populární brakové literatuře, je však Spad ideálním vstupem do světa, kde politická ani jiná korektnost nemá své místo. Borek Kapitančik tomu významně napomohl. Domnívám se však, že pokud se tento rozhlasový moderátor rozhodne u audioknih setrvat (jak tomu napovídá i novinková Jak sbalit ženu 2.0), role plukovníka Michálka ho usadila na lavičku „chlapáckých“ vypravěčů, odkud se bude jen těžko dostávat do jiného proudu. Ale měl by se o to pokoušet? Skvělých drsných hlasů pro drsné role u nás zase tolik nenajdeme.
