Je jasné, že volba interpreta a režiséra byla pro vydavatelství OneHotBook sázkou na jistotu. Oba s úzkostlivou pozorností na každý detail vymodelovali příšerný a místy nechutný příběh o vůli přežít. Kdyby snad o Misery někdo v životě neslyšel či se nesetkal ani s fenomenálním filmovým zpracováním: plán románu je až šíleně jednoduchý. Slavný spisovatel Paul Sheldon, autor mimořádně populárních romancí umělecky nevalné kvality, v jednu chvíli svého života sjede z cesty, když ve sněhové bouři přiopilý řídí své luxusní camaro. Zrovna dopsal román Rychlé vozy, a to podle svých měřítek, nikoliv pro čtenáře a čtenářky (přesně jako King sám). V posledním ze série o dobrodružstvích půvabné Misery svou hrdinku konečně usmrtil. Pak následuje mlha.
Právě scénou vynořování se z mlhy mysli navozené tlumícími léky Stephen King román uvádí a dále rozehrává celou šachovou partii o pouhých dvou figurách. Sledujeme noční můru od chvíle, kdy se Paul probouzí v péči fanynky číslo jedna, Annie Wilkesové. V péči, kterou Annie nehodlá nikdy ukončit.
Martin Myšička stál před několika uměleckými cíli, k nimž se postavil, jak se lidově říká, „na pána“. Paul Sheldon v jeho podání trpí na tisíce způsobů, skučí bolestí, propadá panice, ale i malátnosti a letargii, má své odvážné chvíle i období trapnosti, studu a zmaru. A tak Myšička místy musí hovořit zrychleně, protože Paula zachvacuje úzkost, jindy posměšně, protože Paul sám sebou pohrdá, a dále s nelítostnou nenávistí odsekává věty tehdy, když Paul hovoří o Annie. Silným motivem celé práce je obrovská samota, do níž je uvržen vězeň praštěnou fanynkou zamilovanou do jeho díla, takže Myšička vede Paulovy vnitřní monology, hovoří se sebou, s neviditelnými diváky svého zápasu o přežití a hovoří i s psacím strojem. Věty, které opatrně, jako když našlapuje, klade své trýznitelce, musí interpretovat ale naprosto jinak. Ty totiž přece říká nahlas. Nu a další, zcela jiný tón má Martin Myšička vyhrazený pro četbu románu o Misery, kterou musí přinutit vstát z hrobu.
Bláznivá Annie promlouvá ústy herce úlisně, jako když ukrajuje máslo, ale také se často vzteká a štěká své party jako pavlačová bába. Její nejsilnější rys je však pečovatelská profese a až naivní, holčičkovská zamilovanost do romantického čtiva i ubohého spisovatele. Při poslechu jejich takřka patnáctihodinového souboje vzniká zvukový obraz zvráceného vztahu tyranky a vězně, přičemž u obou nastává postupný rozklad osobnosti. U audioknihy Misery nejde o četbu v běžném slova smyslu, ale o vtělení strachu jako takového pokrytého různými tělními tekutinami. Je známo, že umění zachraňuje životy. Misery je rovněž knihou o psaní samotném, kdy nejde o metaforu, ale o reálnou otázku života a smrti, jestli spisovatel píše nebo ne, jestli píše dobře nebo jen obstojně, nebo jestli píše nejlíp, jak je schopen. Sheldon bojuje na mnoha rovinách – v literární práci píše doslova až do zkrvavení prstů, utkává se se stále přibývajícími fyzickými handicapy, které mu způsobuje vyšinutá Annie, sériová vražedkyně, a silným protivníkem je mu také závislostní problém. Na závěr musíme upozornit, že audioknižní Misery samotnou závislost sama způsobuje – a to závislost posluchačů na hlasu Martina Myšičky.
