Srovnávání Gombrichovy a Kissingerovy práce může působit nuceně, ale něco je přece pojí. Ani Kissingerovi nelze, stejně jako Gombrichovi, upřít schopnost složité pochody dějin a diplomacie uchopit na malém prostoru a dát je do souvislostí. Uspořádání světa budete poslouchat o sedm hodin déle, možná se však k některým kapitolám i vrátíte. Kissingerův text je hutnější a popisuje věci více do detailů. Zaleknout se ho by ale nebylo žádoucí, právě proto, že málokterá aktuální publikace nabídne na relativně malém prostoru tolik informací a vtáhne do takového podhoubí moderní politiky, která hýbe dějinami od třicetileté války po současnost.
Na Uspořádání světa bychom však neměli nahlížet vyloženě skrze růžové brýle. Henry Kissinger coby aktivní diplomat a aktér americké politiky stál nejednou při jednáních, která by si pacifista a zapřisáhlý obhájce míru ve světě nedal do životopisu. Mnohdy až cynický pragmatismus z reálného působení však Kissinger při psaní odložil, a naopak ve své knize právě lidská právě postrkuje (možná překvapivě) více na světlo. A ačkoliv je jeho záběr komplexní, nepřekvapí příklon k americké politice a jejímu vnímání (správného) uspořádání světa.
Bookmedia při načtení této nelehké knihy daly důvěru Jiřímu Schwarzovi, který se kromě Labyrintu kostí pro tohoto vydavatele brilantně zhostil i Havlíčkova Neviditelného. Ve své recenzi daného dílku edice Mistři slova jsem vůči Schwarzovi nešetřil chválou. V podstatě si to můžete zkopírovat a vložit i do aktuálního článku. Schwarz má výjimečně poutavý přednes, postavený na zdánlivém odcizení, chladu, do něhož však nenápadně vstupují emoce, které nás nutí text jinak číst, jinak vnímat a cítit. Samozřejmě, že tentokrát zde scházejí prakticky všechna řečová gesta, která jsme u Neviditelného mohli slyšet. Na poutavosti to (v kombinaci s Kissingerovým textem) neubralo.
